Po zvládnutí těchto výrazů už nebudete naštvané na partnera, že
přede všemi mluvil o nízkém tlaku v negativní komoře. Budete totiž
vědět, že to nebyla poznámka o náladě ve Vašem společném hnízdě, ale
o regulaci pružení u vidlice.
Než začneme s popisováním kol a komponentů, musíme upozornit na
stěžejní rozdíl mezi bikem a kolem jako širším výrazem (tzv.
hyperonymem). Bike se říká jen horskému kolu, takže Vás nesmí napadnout
rozplývat se nad kamarádovým novým bikem, pořídil-li si silničku! To už
si spíše můžete splést čápa s vrabcem, než udělat takovéto bikerské
faux-paux!
Přejeme Vám hodně štěstí při studiu a držíme pěsti u zkoušky
v terénu!
MTB výkladový slovník
Druhy kol
Hardtail/pevňák
– horské kolo s pevným rámem, čili ne „celoodpružené kolo“ –
vidlice samozřejmě odpružená je (abyste náhodou nenazvaly kolo s pevnou
vidlí hardtail, jářku!)
Full/celoodpružené kolo
– konstrukce celoodpruženého kola dovoluje na rozdíl od hardttailu
nezávisý pohyb zadního kola vůči zbytku rámu, a to pomocí čepů a
odpružení. Můžete taky mluvit o houpavém kole, ale to si můžete
„lajznout“ jen s rádoby ironií a již patřičným bike-know-how…
26‘ versus 29‘/26 či 29 palcové kolo
– debata o šestadvaceti či devětadvaceti palcích Vás už nemusí nechávat chladnými. Vězte, že se jedná o velikost kol (údaj v palcích vyjadřují průměr kola). Výhodou devětadvaceti palcových kol jeúdajně větší rychlost i průchodnost terénem, ale to zpravidla platí pro těžší a technicky zdatnější cyklisty. U žen může větší velikost kol naopak navozovat pocity horší ovladatelnosti.
Komponenty a pomůcky
Gripy
– gumové duté násady na konci řidítek, kvůli lepšímu úchopu a pohodlnějšému držení
Kliky
– Přes tento komponent se při šlapání odehrává největší přenos síly z nohou na kolo, takže kliky musí odolávat jednomu z největších tlaků na kole obecně. Debata o kvalitě klik je proto vždy žhavé téma.
Brzdy – Véčka versus kotouče
– u horských kol jsou klasické lankové brzdy s čelisťovým mechanismem, tzv. véčka či ráfkové brzdy, již zpravidla převálcovány kotoučovými brzdami, jejichž nespornou výhodou je vyšší účinnost. Z kotoučových brzd jsou častější hydraulické než mechanické. Hydrauliky vyžadují pramalou údržbu, ale sáhnete pro ně hlouběji do peněženky.
Čep
– osa, okolo které se točí ložiska, například ložisko zadní stavby odpruženého kola.
Kazeta/Pastrorky
–menší ozubená kolečka vzadu vedle přehazovačky
Převodníky/Pily
– jedno až tři velká ozubená kola vepředu
Přehazovačka
– mění převod na patrorkách (vzadu)
Presmykač
– mění převod na pilách (vepředu)
SPD/nášlapy – Shimano pedaling system
– nášlapné pedály firmy Shimano, obecně či v případě jiných značek používáme název nášlapy, ale SPDčka uslyšíte už i jako obecný název (podobně jako džíp…)
Náboje/Náby
– Osy kol, které tvoří jeho střed. Nábojem je kolo upnuto do rámu pomocí pevné osy či rychloupínáku, mají většinou i přírubu pro montáž kotouče (viz. kotoučové brzdy).
Rychloupínák
– Páka, pomocí které upevníme sedlovku nebo kolo do rámu bez klasických matic
Duše
– gumová dutá záležitost s ventilkem; v nafouklém stavu drží tlak v kole. Naplést si s pláštěm ;)
Plášť
– gumový komponent spojující kolo s terénem a mající různé možnosti vzorku a tloušťky. Pro jízdu v terénu zkušeně volíme vzorek, který nebude “prokluzovat”, a standardní terénní tloušťku pláštů zhruba 2 až 2.35
Vidlice – pružinová či vzduchová
– než svým spolubikerům řeknete, ať počkají, že potřebujete „dofouknout vidli“, raději se ujistěte, že nemáte vidlici pružinovou, která se nedofukuje. Další faux-paux by bylo na světě! V pružinové vidlici je tlumícím elementem pružina, která svou tuhostí musí odpovídat hmotnosti bikerky a nebo razanci jejího terénního dovádění. Vzduchová vidlice se dá dofouknout, a tím nastavit požadovanou tuhost pružení.
Doraz
– když vidlice vyvine maximální zdvih a “kopne” Vás. Tady je třeba u vzduchových systémů přifouknout a v případě konceptů pružinových zhubnout (a nebo vyměnit za tvrdší pružinu)
Tlumič
– komponent, který u celoodpružených kol tlumí rázy zadního kola. Technologie může být stejně jako u vidlic pružinová či vzduchová, ale většinou se setkáte se vzduchovým systémem.
Vlaštovky
– při jízdě se klidně dívejte po ptácích, ale když ostatní začnou o vlaštovkách, stočte hlavu z korun stromů směrem k řidítkům! Vlaštovky jsou lomenmá řidítka (na rozdíl od rovných). Jsou širší a prohnutá v jedné třetině z obou stran. Výhodou je větší komfort a lepší ergonomie i ovladatelnost kola. Takže pro nás ženy hodně zásadní.
Kufry
– pokud pojedete na nějaký bike test, nenechávejte kufry doma, i když jezdíte zásadně s krosnou. Kufry jsou totiž kovová tělíska přišroubovaná na tretrách, která po nastavení zapadnou do Vašich nášlapných pedálů.
Keml/velbloud/Camelbag
– systém vaků na nápoje; jejich výhodou je to, že obsah vaku si nesete pohodlně a ergonomicky na zádech jako velbloud a přes rameno vám k ústům vede hadička, která umožňuje pít kdykoli bez nutnosti zastavování, pouštění se řidítek, odšroubování, zašroubování, … Název camelbak je ochranná známka výrobce, který s tímto systémem prorazil na trh, ale jméno keml se již používá obecně (podobně jako u SPDček)
Ionťák
– iontový nápoj obsahující rozličné prvky, o které tělo během výkonu přichází. Během výkonu pomáhá hydratovat a zároveň dodává energii.
Materiály pro stavbu rámů:
Hliník/Dural (jde o různé slitiny hliníku)
– lehký ale zároveň tuhý materiál, který je na rozdíl od karbonu cenově dostupnější. Nevýhodou je však malá pružnost až tuhost, což snižuje komfort. Pohodlnosti se výrobci snaží docílit různým tvarováním duralových trubek. Výhodou je pak hlavně nižší cena ve srovnání s karbonem.
Karbon
– další z možných materiálů, se kterým se u stavby kola můžete setkat (přesněji jde o karbonová/uhlíková vlákna). Do debaty můžete přispět svým přesvědčením o nesporném vyvážení mezi skvělou pevností a odolností na jedné straně a dostatečnou pružností na straně druhé. I přes tuhost jde o lehký materiál, což by jsme my dámy měly ocenit dvojnásob. Když své názory před spolubikery obhájíte, zaskočit Vás pak může už jen cena. Karbon se používá spíš u dražších až nejdražších rámů.
Druhy a styly jizdy
MTB
– mountainbiking, obecné označení pro horskou cyklistiku či horské kolo
DH
– DH neboli downhill neboli sjezd neboli divoká a technická jízda z kopce (v terénu, samosebou), v DH závodech jde o rychlost jízdy (narozdíl od freeridu)
Freeride
– jde o technickou variantu sjezdu v náročném terénu, nejde zde o to dostat se v co nejrychlejším čase do cíle, ale o technickou “vymazlenost” a technické zvládnutí skoků, wallridů a dropů
Freestyle/BMX
– při freestylu se vice s kolem hraje než se jezdí. Jezdci osedlají malá kola, kde většinu času prostojí v pedálech a dělají s kolem různé triky. Freestyle se dělí na několik skupin, například Street – jízda v skateparcích či po městě, které jezdci nastavuje nejrůznější vítané nástrahy v podobě laviček, schodů, stromů, zídek a zábradlí; při dirt jumpu/dirtu předvádí jezdec triky v letu mezi vysokými hliněnými skoky; flatland je spíše tanec na kole na rovné ploše kde jde především o balanc.
HC
– styl jízdy, kdy cyklista jede naplno a bez zapnutého mozku, se nazývá hardcore či há-céčko
THC
– často užívaná podpůrná látka pro HC jezdce. Tak zvané té-há-céčko…
