Když se rozhodnete zaujmout paraglidistu s velkým batohem, co s ním vypadá jako velikej hmyzák, můžete se rovnou pustit do studia termiky, druhů mraků, turbulencí a vím já čeho všeho. Poznávacích znamení takovýho chlapíka je hned několik. Ráno, hned jak vstane, vystrčí hlavu z okna a rozhlíží se na všechny strany. Možná, že pak zabrblá sám pro sebe třeba něco jako “sever, severovýchod” nebo jiný nestandardní blábol. Nestandardní pro neletce, jak brzy zjistíte. Následuje model ÚSTŘEDNA. Piloti si volají kde co fouká, v jaké intenzitě, kterým směrem, jak dlouho. Nervozita stoupá. Když není termika tady, vyráží se TAM! A takových TAM se dá za den vystřídat spousta. Pokud chcete paraglidistu sbalit na zemi, docela dobře to jde za tmy, když prší, když hodně fouká a v zimě. Trpíte-li nutkáním plánovat budoucnost, na stejné počasí plánujte i důležité průsečíky vašich časů. Jinak vám nezbude než jezdit s ním!

Na prvním výletě s jeho leteckými kamarády brzy zjistíte, že se vůbec neorientujete ve smyslu vět, které si budou vyměňovat. Možná budete zpočátku příjemně překvapená, jak jsou na vás všichni milí, dokonce Vám bez hloupých narážek na řidičské umění žen a dívek vetknou do dlaně klíče od auta. Taková důvěra! A jak budou žadonit o vaše telefonní číslo! Jo, jste Bohyně, všichni by vás chtěli, ale vy chcete jen JEHO! Venku bude krásný letní den, on bude v pevných botách a sportovním oblečení přitažlivý jako sexy požárník z amerického filmu. Sice sebou vláčí zbytečně moc oblečení na letní den, ale mlčíte, nechcete vyvolat dojem šťoury. Nejspíš zavrníte blahem, protáhnete rozverně prstíky v žabkách, srovnáte si sukýnku a vytáhnete tílko nad pupík, abyste se opálila. Jo, ten den si hodláte užít! Když později nasednete do lanovky na nějaký ten kopec, ze kterého se startuje rozběhem dolů proti větru, romantika vám zaplavuje všechny zátočiny mozku. A to je dobře. Budete tu povodeň ještě potřebovat.

První věc, která Vás nahoře zaskočí je, že tam prostě...FOUKÁÁÁ! Rychle přetáhnete tílečko přes pupíček a litujete, že ho nemůžete natáhnout i přes kolínka. Taky vám začnou kriticky chybět rukávy. Když zkusíte svého „objeva“ obrat alespoň o jedno triko z těch šesti, co má s sebou, čeká vás hořké zklamání. Vysvětlí vám, kolik stupňů je tam nahoře, a když tam člověk visí třeba čtyři...co? ČTYŘI? ..hodiny. (Skutečnost je taková, že kdo tam za dobrého počasí nevydrží hodin šest, je salát! Chcete chodit se salátem? Ne, chcete dobrého pilota, který plachtí na svém křídle díky využití stoupavých proudů až stovky kilometrů během několika hodin).

Ve vaší mozkové zátoce blaha právě začíná odliv! Jednak vám poprvé dojde, že váš požárník opravdu odletí, ale taky, že zůstanete na tom větrným vrchu sama. “Co tu budu čtyři hodiny dělat?”. Jasně, že vás tahle otázka napadne, a tak ji položíte. Odliv sílí, dozvídáte se totiž, že si můžete dát několika kilometrovou procházku lesem a klečí dolů k autu (prstíky v žabkách se krčí, nejraději by zalezly jako šnek do ulity), no a až tam budete, všichni mají přece váš telefon, brnknou kam doletěli, kde by tedy chtěli vyzvednout...Ha!pro­to ty klíče!, proto ta telefonní čísla.. Pche, BOHYNĚ!!! Romantika je v háji, odliv kulminuje! Máte chuť začít prskat. Co je vám sakra do toho kde kdo přistane? Když mají auto pod lanovkou, mají tam taky přistát a jestli toho nejsou schopni, mají sbírat známky. Vztlaková síla, které paraglidisté využívají k letu se i vám dere do spánků, ale než se nadechnete, abyste si trošku prskla, ozve se zaburácení padáku, to jak se do komor hedvábného vrchlíku opře vzduch a středobod vaší pozornosti letí. Zátoka blaha je prázdná, je vám zima, kolem divoká příroda, ať vám někdo říká, že sprostě se mluvit nemá! Cestou k autu střídáte jedno zvučnější slovo za druhým, ale nezahřeje to. Když vám později uprostřed smrkové školky, vysázené na strmém svahu, povolí na žabičkách středový pásek mezi prsty, (AU!) jste v pokušení nějaké nové vulgarismy vymyslet. Je to silnější než vy, a tak vás napadají paradebilové, parakreténi, později s nosem v borůvčí přitvrzujete! Když konečně dorazíte k autu s nadějí, že si v klidu sednete, napijete se, upravíte se (blbost, to je marný), zvoní vám telefon. Jeden z partičky přistál o dvě údolí dál. Šup, šup, přijet, naložit, ať stihne ještě jeden start. Uff. Parafrčíte paraautem po parasilnici a do paraočí se vám derou paraslzy. Paraglidistu nacházíte, smrdí, hulí v autě a říká vám kotě. Ve stejném duchu strávíte zbytek odpoledne, dokud funguje termika. Pak se jede domů, jste zdevastovaná, všichni kolem mají kupu zážitků,(všichni smrdí, proboha i vy!!!) a všichni máte obrovský hlad. Vezmete útokem první benzinku, vykoupíte bagety a ládujete se na parkovišti. To je první chvíle, kdy vás s těmi paraexoty něco spojuje. Zahnat hlad je v tu chvíli prakticky totéž co přežít. Sbalit si svýho paraadrenalína je jedna věc, druhá je s ním vydržet. Ne nadarmo si tihle chlapíci mezi sebou říkají “vtip”: “Víš jak se jmenuje paraglidista, se kterým se rozešla jeho přítelkyně?..­...Bezdomovec!”

Pokud sbalený letec stojí za to, zbývá velká, velká trpělivost. Nečekejte, že se s vámi vypraví kupovat kabelku, když jsou fajn podmínky pro lítání. Na nákup zajděte sama, kupte si pevný boty, batoh, šusťákovku, pláštěnku a psa, protože ten s vámi půjde rád do kopce i z kopce. Mějte v záloze pár kamarádek na chvíle, kdy budete trčet doma. Okoukněte si parabatoh dřív, než si nasoukáte pilota k sobě do bytu. Je to opravdu velký kus nábytku a údajně nemůže být ve sklepě nebo na půdě! Bude krást místo vašim šatičkám, botičkám a kabeličkám, občas budete mít pocit, že je ten krám všude. Ve skutečnosti je to ale padákový kluzák a ve vaší šatně je v bezpečí.

P.S. Sem tam s ním přeci jen vyražte někam na kopec, je potřeba to okouknout, lítají s nimi i Xeny, bojovnice s kluzákem za zády, tak ať vám ten váš Adrenalín s nějakou nepřistane ve vedlejším údolí. To je potom důvod “přebalit” mu záložní padák a “poštelovat” postroj. :-)

Autorem fotky je:Vítek Ludvík, http://www.sharp-pictures.net/