Zimní bivak, tedy nocování bez stanu v zasněžené krajině, nemusí být vždy jen o probdělé noci a drkotajících zubech. S kvalitní výbavou v dobře vykopaném záhrabu nám totiž zima vůbec být nemusí, ani když venku opravdu přituhne.

V závětří je tepleji

Bivakovat v zimě se dá jen tak na sněhu, s výhledem na zimní hvězdnou oblohu, která je tím jasnější, čím více mrzne, nebo se dá bivakovat pod sněhovou peřinou, tedy v nějakém více či méně improvizovaném úkrytu. V obou případech je však nutné vybrat místo pro přenocování tak, aby bylo chráněno před větrem. Severní vítr je totiž opravdu krutý a pronikne i přes kvalitní spacák.
Jako větrolam poslouží skalní stěna, sněhová závěj, nebo nějaká uměle vystavěná překážka, třeba větve zapíchnuté do sněhu a zaházené sněhem, či zeď ze sněhových kvádrů. Při stavbě sněhového úkrytu je pak nutné situovat jej tak, aby vchod směřoval na opačnou stranu, než odkud fouká vítr. Jinak nám do úkrytu bude pronikat studený vzduch a spolu s ním i sníh.

Pozor: Nezapomeňte v zimě při výběru místa na přenocování na nebezpečí pádu lavin!


Na iglú je potřeba slehlý sníh, pila a čas

Stavba snad nejznámějšího sněhového úkrytu, eskymáckého iglú, není ovšem tak jednoduchá, jak na první pohled vypadá. Rozhodně se vyplatí vyzkoušet si ji nejprve nanečisto, když máme ještě k dispozici náhradní nocleh. Ověříme si také to, jak dlouho nám stavba samotná zabere, což bude stěžejní informace pro to, kdy musíme pak na výletě začít s přípravou na nocleh.

Zajímavost: Inuité staví svá iglú i z padesát let starého, pěkně slehlého sněhu.

Postavit takové iglú může napoprvé dvěma lidem trvat i půl dne, a vyplatí se jej proto stavět, jen pokud plánujeme nocovat na stejném místě několik dní po sobě. Kromě sněhové pily navíc na úspěšné dokončení tohoto eskymáckého příbytku bezpodmínečně potřebujeme i ten správný slehlý kompaktní sníh, který ovšem v našich zeměpisných šířkách většinou není k mání.



Zahrabat se je rychlejší

Mnohem častějším příbytkem zimních traperů proto u nás bývá takzvaný záhrab, tedy vodorovný prostor pro přespání vyhrabaný do sněhu. Díky tomu, že vchod do něj leží níže než spací prostor, udrží se uvnitř vyhřátý vzduch a bude nám tak daleko tepleji než při spaní venku. Nesmíme však zapomenout na větrací otvory pro přísun čerstvého vzduchu, které se ovšem postupně táním sněhu zevnitř zatáhnou ledem a je třeba je průběžně kontrolovat.

Pozor: Nářadí na hrabání je dobré nechat uvnitř úkrytu, pro případ nutnosti vyhrabání se ven.

Ideální umístění záhrabu je pak na závětrné straně nějaké terénní nerovnosti, na které leží dostatečně hluboká vrstva pevného sněhu, který se při hloubení úkrytu nesype. Vyhrabat se však dá i na širé rovné pláni, pokud je na ní ovšem alespoň metrová vrstva sněhu. Jelikož hloubení díry není tak technologicky náročné jako stavba iglú, zabere nám takový záhrab pro dva daleko méně času a vyplatí se jej proto postavit, i když v něm strávíme jen jednu noc. Pokud ovšem máme pro hrabání vhodnou lopatu. Použít na hrabání se však dají i boby, lyže nebo třeba ešus.


Postup stavby záhrabu:

1. Ve spodní části závěje nejprve vyhloubíme krátkou předkomůrku.
2. Z ní pokračujeme směrem šikmo vzhůru, aby hlavní spací část záhrabu ležela nad úrovní vchodu.
3.  Vyhrabáním zhruba 2–2,5 metru hlubokého prostoru nad předsíňkou vytvoříme vodorovnou plochu na spaní, dostatečně širokou, aby v ní mohli ležet všichni vedle sebe a případně byl i prostor na vaření.
4. Vstupní část pak úplně zakryjeme stěnou ze sněhových kvádrů a zaházíme sněhem.
5. Nakonec vyhrabeme dole vstupní otvor ústící do předsíňky pod úrovní plochy na spaní, tak akorát na proplazení se.
6. Zvenčí na závěr propíchneme hůlkami či klackem větrací otvory, na střechu záhrabu však při tom vstupujeme jen opatrně.

A pozor: ve sněhovém úkrytu se spí vždy s hlavou blíže k východu!


Je důležité zůstat v suchu

Ať už se rozhodneme pro záhrab, iglú nebo si jen narychlo vyhloubíme úkryt v závěji pod rozložitým smrkem, důležité je se při práci zbytečně nezpotit. Zvlášť pokud s sebou nemáme dost věcí na převlečení. Sušení mokrého oblečení bývá totiž při několikadenním zimním bivakování jedním z největších oříšků.
Při práci na úkrytu si proto sundáme pár vrstev, abychom zabránily přehřátí, a jakmile cítíme, že už je nám při kopání horko, můžeme se vystřídat. Pokud se nám přesto nepodaří zůstat v suchu, někdy je nejlepší nechat mokré věci přes noc na mrazu a ráno z nich zmrzlou vlhkost jednoduše oklepat. To ovšem neplatí pro mokré boty. Ty by zmrzly tak, že bychom je na druhý den už neobuly bez rozehřátí nad ohněm. Nejlepší místo je pro ně proto uvnitř našeho spacáku nebo alespoň někde hned vedle.


Bivakovací výbava:

Spacák: Musí být určený do mínusových teplot, které v noci nastanou, a jeho vnější materiál by měl být nejlépe nepromokavý. Péřový je do našich zimních podmínek výborný, ale do velké vlhkosti v mrazivém počasí bez sluníčka jsou vhodnější dutá vlákna, která ani po několika dnech nenavlhnou.
Karimatka: Samonafukovačka má snad nejlepší izolační vlastnosti, ale může jí zamrznout ventilek a dofukováním ústy se uvnitř může tvořit námraza. Tlustá pěnová karimatka, nebo raději dvě, poslouží proto stejně dobře.
Oblečení: Základ je suché oblečení, ať už funkční termoprádlo nebo bavlněné spodky. Ostatní vrstvy je lepší dát pod sebe a přes sebe, než si je obléknout, aby ve spacáku mohla vzniknout vrstva zahřátého vzduchu. Při velkých mrazech se hodí kukla na obličej.


Vaření na sněhu

Nic tak nepovzbudí zalézt do studeného spacáku ve sněhové závěji jako teplá polévka v žaludku a v mrazivém ránu nic tak nerozproudí krev jako hrnek horkého čaje. Vařit na sněhu však není taková samozřejmost jako v létě. Pokud kuchtíme venku na vařiči či na ohni, musíme se vždy přesvědčit, že nad námi není žádný sníh nebo rampouchy, co by mohly stoupajícím teplem roztát a spadnout. Ohniště je navíc dobré založit na podložce z kamenů nebo vlhkého dřeva, jinak se nám bude postupně propadat tajícím sněhem stále níže a níže.
Pro zimní vaření je stěžejní i dobrý přístup k vodě. Šetří to čas i topivo. Vždy si sice můžeme roztopit v ešusu sníh, ale kdo to už někdy zkoušel, ví, že z plné misky sněhu zbude vody jen tak na dně.

Tip: Rozpouštěním ledu získáte více vody, než rozpouštěním sněhu.


A než se zavrtáme do spacáku, jsou tu ještě dvě dobré rady před spaním. Dovnitř spacáku je lepší nedýchat, protože pak zvlhne a bude v něm zima. A pokud je nám příliš dlouhý a dole nás zebou nohy, stačí si ho jednoduše přehnout pod sebe.