Před pěti lety jsem byla úplně někde jinde, než jsem teď. V té době jsem pomalu nevěděla, co pojem běh znamená. Žila jsem úplně obyčejným životem jako moji vrstevníci. Chodila do práce, na diskotéky, do hospody a třikrát týdně do posilovny, abych si udržela postavu a byla sama se sebou spokojená.

Co jsem v posilovně dělala? Cvičila na posilovacích strojích, jezdila na rotopedu a běhala na páse. Chodila jsem takto cvičit tři roky. U nás v Olomouci jsem vystřídala víceméně všechny posilovny. Mou poslední zastávkou byla jedna nejmenovaná velice lukrativní a hojně navštěvovaná známými sportovci. Mají tam sportovní trenéry, kteří radí návštěvníkům. Jeden takový za mnou přišel a zeptal se: „Proč běháš na páse, když je venku tak krásně?“. Tuto památnou větu nikdy nezapomenu.

Styděla jsem se, že budu při běhu vypadat divně, protože za sebou nemám žádnou atletickou minulost a ani v dětství jsem se nevěnovala žádnému sportu. Stud jsem nakonec překonala a díky trenérovi vyhrála i startovné na svůj první závod v životě. Byl to Olomoucký ½ maraton, který jsem téměř bez příprav zvládla v čase 1:52.

Běh mne stále více bavil a lákal, tak jsem se přihlásila do místního běžeckého klubu - Liga 100 Olomouc. Běhala jsem za něj místní seriál závodů s názvem Velká cena vytrvalců olomouckého kraje. V roce 2012 jsem se umístila na 3. místě, další rok z důvodu menší účasti a díky zranění na 4. místě, a v roce 2014 na 2. místě. Tímto mé působení v tomto seriálu skončilo. V roce 2014 jsem se také začala věnovat běhům do vrchu a dokonce jsem si vyběhala 2. místo v Českém poháru v běhu do vrchu.

Rok 2015 pro mě bohužel nezačal moc dobře. Na začátku sezóny jsem prodělala únavovou zlomeninu kotníku. Léčení mi trvalo více jak půl roku. Po tomto úrazu jsem si uvědomila, že nic se nemá přehánět. Začala jsem více běhat s rozumem. Vyřadila jsem ze svých tréninků úseky na dráze a asfaltu. Běhala jsem více v kopcích, kde jsem poznala nové přátele. Díky nim jsem našla cestu k horským závodům a přišla na to, že to je to, co chci dělat. Hory pro mě znamenají neskutečnou pozitivní energii a psychickou sílu, díky které dokáži překonat veškeré problémy, co život přináší. Jsou pro mě takovým relaxem. Jedním z prvních závodů po zranění byl Lysohorský čtyřlístek. Rok 2015 nebyl nijak zajímavý, co se týká výsledků,ale našla jsem v něm cestu, čemu se chci věnovat, což bylo mnohem přínosnější

Běžecká sezóna 2016 mi plně vynahradila tu předchozí. Dařilo se mi jak na silničních tak i horských závodech. První úspěch přišel již v lednu a to bylo vítězství na Mistrovství ČR v extrémní štafetě 24 hodin na Lysé hoře (ženská dvojice Kika a Terka). Na Lysou horu jsme vystoupali 13x.

V pořadí další závod, na kterém se mi dařilo, byl silniční maraton v Bratislavě. Tento maraton byl můj první v životě a já si doběhla pro 2. místo. Byl to pro mne životní úspěch, kterého si velice cením.

Od května jsem většinu času trávila na horách a trénovala na další horské závody. Jedním z nich je Mistrovství ČR ve Skymaratonu – Perun, kde jsem skončila na 4. místě celkově v ženách a na 3. místě ve své kategorii. Další závod, na kterém jsem se umístila na předních pozicích, byl Lysohorský čtyřlístek Mistrovství ČR v ultra maratonu. Běžela jsem ho již po druhé a zlepšila jsem si osobní rekord. Více jak o dvě hodiny! Zároveň jsem skončila na 3. místě a v kategorii na 2. místě mezi ženami.

Mezi mé další úspěchy uplynulé sezóny patří např.: Krkonošský Skymaraton – 1. místo, Slezský maraton – 1. místo, Beskydská sedmička – 2. místo v kategorii mix a Montura Nezmar maraton – 3. místo. Na závěr sezóny jsem si vyzkoušela skyrunningový závod v Itálii Limone Extreme. V tomto závodě už jsem cítila únavu. Zbývající měsíce roku jsem pojala spíše tréninkovou účastí na místních závodech např. Lysacup. Zařadila jsem více regenerace (sauna, bazén, posilovna a masáže) v rámci příprav na novou sezónu 2017.

Začátek mi bohužel nevyšel úplně podle představ a přišlo zranění. Zánět okostice a přišla jsem tak o jeden svůj naplánovaný závod. Naštěstí mne to zbrzdilo jen na dva týdny. Jaké jsou mé plány a cíle pro rok 2017? V letošním roce poběžím pět zahraničních závodů, které jsou velmi náročné jak délkou tratě, tak převýšením a nadmořskou výškou. Bude to pro mne obrovská zkušenost a také zkouška prosadit se v silné konkurenci. Z těchto závodů mám velký respekt. V tomto roce se chci více zaměřit na kvalitní trénink v horách. Plánuji i přechod Tater, ale vše je závislé na mnoho faktorech (čase, financích a zdravotním stavu). Cílem je se stále zlepšovat, překonávat samu sebe a umístit se na předních pozicích.

Termínovka pro rok 2017:

Zahraniční

19.03. Vall Del Congost SkyMarathon, 42 km, http://www.cursavalldelcongost.com/

24.06. Lavaredo Cortina Trail, 48km, http://www.ultratrail.it/en/

28.07. Orobie Ultra Trail, 70km, http://www.orobieultratrail.it/en/index.asp

25.08. Matterhorn Ultraks, 46km, http://www.ultraks.com/en/

13.10. Limone Extreme, 27km, http://www.limonextreme.com/

České

15.04. Ještěd SkyRace

06.05. Perun SkyMarathon

27.05. Nezmar UltraSkyMarathon

01.07. Kraličák SkyRace

17.09. Ještědský půlmaratón

07.10. Ondřejnický půlmaratón

3 otázky na tělo:

Pověz nám, co si máme představit pod heslem skyrunning či skymarathon?

Skyrunning je běh ve vysokých horách a ve velké nadmořské výšce, skymarathon je horský maraton o vzdálenosti 42km a s prevýšenim nad 2000m. Zjednodušeně řečeno, má to více specifikací.

Kolik máš běžeckých bot? Jaký je rozdíl mezi zimními a letními, či když běžíš terénem? Co běh v zimě? To se obléknu stejně jako na běžky a nic tím nezkazím?

Určitě minimálně deset párů. Rozdíl je, že v zimě je chladno, zima a sníh. Je to náročnější, místy je i led a běhá se s hroty. V létě je to super, ale záleží na počasí, může být zase bahno, tak to klouže a jsou náročné seběhy po kamenech. V zimě v seběhu, když je sníh, tak je to snadnější a není to taková zátěž na kolena. Já myslím, že oblečení na běh je podobné jako na běžky, záleží kolik je stupňů. To je u každého individuální.

Mohou Tě kontaktovat méně zkušené divoké kočky s žádostí o radu?

Bude mi ctí, není problém!