Mountainboardis­ta, slovo tak dlouhé, že většinou trvá delší dobu jej vyslovit, než jakou strávíte vztahem s tímhle adrenalínem. V našich českých podmínkách bych to mohla klidně napsat jako pohádku O Popelce jen s tím rozdílem, že tahle “Popelka” se prostě chce popelit, kašle na prince, v šatech z oříšku by chytila kopřivku a Rozárce by s gustem vyškubala peří. Taky štrásová čelenka se do dredů úplně nehodí. Produkční náklady ke sbalení mounťáka (zkratka je opravdu nutná) jsou minimální. Pokud máte v šatníku vyřazené nějaké hadříky, opatřete je sem tam mastným flekem, vyrobte efektní díry a vytřete s ním několikrát podlahu, než je vezmete na sebe. Také prostředí, které tento mladý sport potřebuje ke své realizaci je snadno dostupné, protože lesní, polní nebo asfaltová cesta vedoucí z kopce je u nás téměř všude. A vsadit v létě na sjezdovku, bydlíte-li poblíž, je jistá výhra. Jediné místo kde mohou stoupnout náklady, alespoň než přijdete na chuť tomuto lifestylu, je spotřeba prášku na praní a investice do peercingu. To první lze nahradit mýdlem s jelenem, druhé zavíracími špendlíky a kancelářskými svorkami. Už teď je vám myslím jasné, že za mounťákem vás nemůže hnát nic jiného než čistá láska. Pro notorické “zlatokopky” připomínám, že jediným cenným majetkem těchto sportovců je většinou prkno s nafukovacími kolečky – mountainboard, který může mít hodnotu zhruba od čtyř do třiceti tisíc, nějaká ta přilba (ne vždycky), krunýř a chrániče (to jest tak pět tisíc plus). Někteří zazobanci mají i tažného řiditelného draka, to pro případ, že není po ruce kopec. Ten vyjde v průměru na deset tisíc. Tady ovšem pozor, můžete si začít myslet, že chodíte s mountingboarderem a zatím je ten váš stoupenec landkitingu. K tomu mají nějaké to autíčko se skoro prošlou technickou (nepřičítat víc než třicet tisíc!), a má ho většinou dohromady celá tlupička. Potom spací pytel v hodnotě... no stálo by dost nechat ho vyčistit a nakonec nejde nezmínit i částka, která by vám zvedla hotovost, kdybyste vrátila všechny lahve od piva a lihovin, co se kolem nich povalují. (Rozhodně jim neskočte na to, že lihoviny používají na odřeniny - známe přece kysličník!) Suma sumárum, rozhodně se zlatokopkám nevyplatí trávit čas na mezi nebo polňačce se strmým sklonem. Zabírají tady místo takzvaným investorkám. Pro ty je tento obor úplným rájem. Zde si můžou zainvestovat, co hrdlo ráčí.

Orientovat se v disciplínách, ve kterých se na mountainboardu závodí, není nic těžkého. Slalom se i tady jezdí mezi brankami a na čas, freeride využívá při jízdě z kopce přírodní překážky jako v jiných sportech, freestyle je nejčastěji přehlídkou skoků v hliněných nebo dřevěných rampách, boardercross je bezhlavá jízda dolů v klopenkách nebo muldách a slopestyle, bláznivější než kde jinde, znamená na prkně s koly zvládnout skoky a triky na za sebou postavených překážkách. Najít si borce, který bude na mntboardu “diktovat” můžete mezi těmi, kteří ho v Čechách jezdí deset let, tak dlouhá je totiž jeho historie v naší zemi. Když vás svět uválených jezdců zaujme, měly byste vědět, že mntboard není jen tak trochu větší skejt. Skládá se z desky, na kterou jsou zespodu namontované takzvané trucky a na nich kola. Nešplhnete si ale, když svému vyhlídnutému začnete říkat trucker, to už bychom byly v jiné pohádce! Tyhle trucky jsou nebezpečně pohyblivé a při naklopení desky točí koly. Matějská hadr! Pro zmíněný landkiting si vyhoďte z hlavy, že se jezdec drží za špagáty padáku nad hlavou. Pravda, po které už zase paseme je taková, že se mounťák, stojící na mountainboardu drží trapéz, na jejichž konci je tažný drak komorové konstrukce. Nezní to přitažlivě?

Pokud vás svět “dolůzkopcena­booooordůůů” nadchnul, držím palce. Pokud ho už dobře znáte a váš pohled je odlišný, nebo pokud láry fáry znáte mounťáka, co se myje a převléká, neváhejte a napište mi.