Naděje mnohých se upírají i k fenoménu dnešní doby, davovému šílenství zvanému spinink. Vždyť co může být pro kondici a štíhlou linii lepší, než se hodinu či dvě potit při energickém šlapání do pedálů? Navíc v partě kamarádek a za poslechu speciálně vybrané hudby, která má za úkol člověka pořádně „nakopnout“ k maximálnímu úsilí… Skutečnost je však poněkud jiná a tak nebude na škodu si vysvětlit základy provozování této sportovní aktivity, cílené na snižování váhy.

Vysoká zátěž nezeštíhluje!

Prvním předpokladem je si uvědomit, že intenzivní trénink se nerovná intenzivnímu hubnutí! Tělo totiž zhruba první půlhodinu fyzické zátěže získává energii potřebnou pro práci svalů z cukrů neboli sacharidů. Poté dochází k „přepnutí“ na spalování tuků, ale pouze v případě, že zátěž není příliš vysoká. Pokud intenzita překročí určitou hranici, metabolismus tuků je blokován a ke slovu přicházejí opět sacharidy.
Výsledkem takového tréninku je vyčerpání sacharidových zásob a následný vlčí hlad, v horším případě noční nájezdy na ledničku. Dalším efektem je nárůst svalové hmoty, zejména v oblasti stehen a zadečku. Dámy dychtící po útlých „modelkovských“ nožkách zřejmě příliš nadšené nebudou, ale někdo větší svaly přivítá.

Pomalou jízdou k cíli

Vraťme se však k našemu tématu jak na hubnutí s pomocí spininku. Pro spuštění onoho tolik žádoucího procesu spalování tuků je třeba, aby se tepová frekvence během zátěže pohybovala v pásmu mírné a střední, případně i submaximální intenzity, to znamená 50 – 60, respektive 85 % z maximální tepové frekvence (Tfmax). Tu určíme zhruba tak, že od čísla 220 odečteme svůj věk. Hodnota Tfmax je velmi individuální a její přesné určení je možné pomocí zátěžového testu. Pro naše účely je však výše uvedená metoda plně dostačující. Dejme tomu, že v pětatřiceti letech chceme shodit nějaké to kilo a celkově si zlepšit fyzickou kondici. Naše maximální tepová frekvence je tedy 220 minus 35, čili 185 tepů za minutu. Pásmo optimální zátěže se tedy pohybuje od 92 do 157 tepů za minutu, přičemž většina tréninku by se měla odehrávat ve spodní polovině rozmezí. Potíž je v tom, že klasické hodiny spininku nás nutí šlapat s poměrně vysokou zátěží a často jít ze sedla, následkem čehož nám tepovka „vyletí“ a trénink probíhá ve zcela jiném pásmu, než potřebujeme.
Ideálním řešením budou hodiny sestavené přímo pro cílené snižování váhy. Kromě žádoucího posunu ručičky na váze směrem dolů dávají jezdci i příjemný pocit, že ve svém snažení není sám a že se s ním potí a funí i další hubnoucí „účastníci zájezdu“.

Kdo nepije, nežije

Nedílnou součástí sportovních aktivit je pitný režim a strečink. Jelikož při spininku nedochází k ochlazování vzduchem jako při jízdě na kole, je intenzivní pocení příčinou značných ztrát tekutin v poměrně krátkém čase a je tedy nutné dostatečně pít. Dobrou službu nám udělá i obyčejná voda, ale nejvhodnější jsou iontové sportovní nápoje. Kromě tekutiny nám dodají i něco málo minerálních látek, které z těla odcházejí s potem. Některé nápoje obsahují také L-karnitin pro lepší využití tuků během fyzické zátěže, vitamíny a povzbuzující látky jako je kofein či guarana. Je nutné pít dříve, než se dostaví pocit žízně a obecně platí, že člověk je schopný zpracovat maximálně 0,8 litru tekutin za hodinu. Nejlepší je tedy klasická „zlatá střední cesta“.
Co se týká strečinku neboli protahování, měl by proběhnout jak před, tak i po tréninku. Existují speciální cviky pro cyklisty, které mají za úkol protáhnout zkrácené a ztuhlé svaly a buď je připravit na sportovní aktivitu, nebo naopak uvolnit po jejím skončení. Pravidelné cvičení snižuje riziko natažení svalů a šlach, poskytuje také určité zklidnění mysli po fyzickém výkonu. V každém kvalitním spininkovém centru by tudíž mělo být samozřejmostí, že součástí lekce je i odborně vedený strečink.

Noční obžerství přejde samo

Po lekci spininku je normální něco sníst a vrátit tělu část vydané energie, jinak se lekne „hladomoru“ a bude si samo vytvářet tukové zásoby na horší časy. Neměli bychom se samozřejmě přecpat svíčkovou se šesti ani bůčkem, ale svůj úkol ideálně splní miska cereálií, müsli tyčinka, ovoce či mléčné výrobky. Pokud tělu dodáme, co si žádá, bude příště ochotněji čerpat z již vytvořených tukových zásob a nebude nás v noci budit hlad.
Je nasnadě, že pokud tělo krmíme nesprávně několik let, nenaučí se stravovat vlastní zásoby po dvou trénincích, ale bude to jistě chvilku trvat. Pokud však pochopíme, co si tělo žádá a jak funguje, jistě se nám samo odvděčí pevnějšími křivkami bez faldů a také psychika zažije nebývalou renesanci.

Takže hurá do sedel, ale s rozvahou. Budeme-li tělo trápit v maximálních tepech a následně týrat hladem, bude místo tukových polštářů stravovat vlastní svaly!