Cyklistika
14.06.2011 | Mgr. Zuzana Karlíková | přečteno: 1385x
…aneb kdo nemá v hlavě, musí mít v nohách
Nechte si vyprávět pohádku o sportu zkráceně nazývaného jako MTBO,
dojmech, prožitcích a nejen o nich.
Tak, a tady končím. Pěšina, po které už pár minut uháním v dobré
víře, že je to „ona“, se naprosto nevinně ztrácí do docela hustého
hustníku. Co teď? Seskočím z kola a zapíchnu oči do mapy na řidítkách.
Vlevo rýha, potok, to sedí, vpravo svah a ta pěšina, taky sedí. Ale co tady
jako dělá ten hustník, to těžko říct. Váhám. Musela jsem si
vyšlápnout pěkný krpál, vracet se mi rozhodně nechce. Skrz hustník
pozoruju, jak mi terén dál stěnovatí. No nic, rozhodnosti je třeba.
S chlácholivou jistotou „Někam dojedu a ztama už trefím“ se nořím do
hustníku.