Climbing - Články

Na největším světovém sportovním veletrhu ISPO v Mnichově prezentovala neskutečně schopná outdoorová víla Cecilie Skog z Norska svoji další extrémní akci. Společně s Američanem Ryanem Watersem dokončila 1800 km dlouhý přechod Antarktidy na lyžích, trvající 70 dní. Dvojice vyrazila 13. listopadu z ostrova Berkner Island, na Silvestra dorazila na Jižní pól a svoji pouť Antarktidou ukončili oba polárníci 21. ledna, když došli na Ross Ice Shelf.

9. den

V pořadí druhý aklimatizační den: už důkladněji léčím a dezinfikuji moje puchýře a na řadu přichází i některé další medikamenty. Balíme jen hodně nalehko, lahve vody a něco málo k jídlu a jdeme na malý výlet do vesničky Khangsar. Zdá se, že je to opravdu kousek, tak v pokoji neprozřetelně necháváme průvodce s popisem cesty a spoléháme jen na informační cedule v okolí Manangu. Brzy se dostáváme k nádhernému ledovcovému jezeru Gangapurna Tal, v němž se zrcadlí okolní zasněžené vrcholky.

6. den
Ráno jsme si přivstali a tak vyrážíme již před sedmou, v hotelu necháváme i velkou německou skupinu a cesta je volná. Náš Lonely Planet průvodce slibuje na dnešní úsek snadnou cestu a úchvatné pohledy na hřeben, za kterým vychází slunce.

Výborného výsledku dosáhla Češka Lucie Hrozová v seriálu Světového poháru v ledolezení. V průběhu zimy proběhly celkem čtyři kola, v ruském Kirovu, italském Val Daone, švýcarském Saas-Fee a v Busteni v Rumunsku, kde se konal poslední díl na velkolepé, nově postavené konstrukci, na které byly postaveny závodní cesty na obtížnost i rychlost. V královské disciplíně, lezení na obtížnost, byl jak závod mužů, tak i žen charakterizován dramatickými zvraty a k překvapením přispěly jak nečekané výpadky závodníků, tak i chyby rozhodčích a pořadatelské selhání.

3. den
Vstáváme okolo sedmé a k snídani zkoušíme místní placky čapaty se sýrem, zapíjíme pořádnou dávkou čaje a iontového nápoje. Číšník (syn majitelů hotelu) je k zahraničním hostům náležitě pozorný, z cukřenky hbitě vyklepává pár mravenců a pak vyráží do školy. Poprvé dezinfikujeme vodu na cestu a vyrážíme. …

Ztěžka lapám po dechu, po zádech, na nichž sedí těžký batoh, mi stéká pot a žaludek si není úplně jistý, zda udrží narychlo snědenou snídani. Je krátce po šesté ráno, jemně mrholí, všude se válí hustá mlha a začíná se pomalu rozednívat. Když poněkolikáté během posledních minut stavím k odpočinku a odolávám myšlence shodit batoh a lehnout si na zem, říkám si v duchu – mám to opravdu zapotřebí, neměla bych být někde na all inclusive v Řecku nebo v Egyptě a slunit se v klidu na pláži? Během hodiny mě už začínají tuhnout nohy, vzduch řídne, i na rovině se dost zadýchávám. Obloha se ale brzy částečně roztáhne a my vidíme první vrcholky zasněžených himalájských velikánů. Znovu si říkám: ne, jsou okamžiky, pro které stojí za to žít a tento je určitě jeden z nich!!!

Je ticho a tma. Cvakám se na lano a vyrážíme. Po pár krocích zjišťuji, že je to velký problém. „Bože, je mi blbě!“ skučím si stále sama pro sebe. „Tak tohle dnes bohužel nedám,“ říkám si. Tímto vrcholem se přitom zabývám už rok. Přicházíme k HC a tam padám na kolena a se zoufalstvím oznamuji, že to asi vzdávám.

Po ledovci k vrcholu Z Khare (5045) vyrážíme rovnou do HC (5700). Pema šerpa nám tak šetří jeden den v ufoukaném BC (5350) v sedle Mera La. Zvyšuje ale riziko onemocnění výškovou nemocí, protože překonáváme převýšení něco kolem 700 výškových metrů. Ale tenhle skok s námi vyhandloval s tím, že věci nám nosiči donesou místo do plánovaného BC až do HC.

Cesta do Khare pod ledovec
Několikadenní cesta do nejvýše položené vesnice pod Mera Peakem (6444) Khare (5045) vedla různorodou krajinou, skrz buš, klečovým porostem, suťoviskem a podél řeky. Každý den byl tak jiný a divoce krásný. Lodže v dalších vesnicích, i když velmi skromné, nás většinou po naší zkušenosti v Chutanze, příjemně překvapily.

Už rok ve mně dřímá jeden z mých osobních snů, pokusit se o jednu z šestitísovek v Himalájích. Po dlouhé diskusi volíme kompromis, horu Mera Peak 6444 m, která sice patří mezi lehčí trekkingové vrcholy v Himalájích, ale nabízí možnosti méně komerčního treku s příslibem nevšedních zážitků v panenské přírodě a domácího prostředí místních šerpů. Opět, jako při jiných výstupech, sebou vezu na vrchol tři symbolické modlitbičky za své přátelé.