horolezectví - Tématické články

Ve velehorách nemusí být člověk super hrdina, aby se mohl podívat na svět z vrcholu. A nejde vždy o to, dosáhnout úspěchu za každou cenu. A tak mi pokaždé, když jdu v té hromadě kamení, zní…“cesta je cíl“. Proto nejde jen o tuto chvíli, ale o dlouhé měsíce přípravy, ať už jde o přípravu fyzické zdatnosti, výzbroje, plánu výživy, výstupové taktiky…je to dlouhodobý projekt. Teď posunuji nohu k noze vpřed a vím, že jsem připravena. Ale to nestačí. Sebou si nesu pokoru. Bojím se na ní pohlédnout, a když koukám na její zasněžený vršek, mrazí mne. Chci být alespoň na chvíli s ní a vrátit se zdravá zpět. A pokud se podaří vyšplhat na její vrchol, budu ráda, ne však za každou cenu. Už jen neudělat chybu…ahoj Aconcaguo. 

Viděno očima vrcholové orientační běžkyně, kdysi nadšené bikerky, in-linové amatérky a lezecké teoretičky v jedné osobě

Začalo to nevinně. Hledáme ženskou do týmu na Adventure race, nechceš s náma? OK. A kdy? Od 18. srpna, tak na 3–4 dny… jdu do toho. Moc nevím do čeho, takže se těším. Postupně získávám informace. Závodí 4členné týmy s alespoň jednou ženou. Trať má celkem 6 etap, kde se střídá běh, horské kolo, kolečkové brusle a kanoe. Do toho je vložené skalní lezení, jumarování, plavání, slaňování… Tým absolvuje vše společně a sám si rozhodne, jestli to zvládne v jednom zátahu, nebo si dopřeje nějakou tu hodinu spánku. Zhruba 500 kilometrů v limiu 75 hodin.

Blíží se poslední teplé víkendy a letos asi naposledy lze vyrazit do skal. V tuto dobu je třeba řádně ukončit lezeckou sezónu, uklidit výbavu a čekat na jaro. Tak tomu skutečně bývalo, pokud člověk neměl možnosti vyrazit do skal v teplejších krajinách.
Naštěstí je v dnešní moderní době většině sezónním sportům umožněno provádět je celoročně.

Pokud byste chtěli podezírat redakci časopisu WILD CAT z monotematické orientace na bike, je podzimní číslo tím nejlepším důkazem, že to tomu tak není. Najdete v něm rozsáhlý blok o metodice běhu a výběru bot, ale třeba také rady jak si poradit při výběru tzv. sporttestru. Na své si přijdou i milovnice rubriky challenge, která je věnována survivalu.
Pěkné počtení,
Redakce WILD CAT

V dnešní uspěchané době se spousta z nás snaží zastavit. Nadechnout čistého vzduchu a uvolnit přepracované tělo. Zpomalit ten shon a tlak, který na nás okolí vyvíjí, rozmělnit ho nebo alespoň lehce otupit, nebo chcete-li, obrousit. Tak, jako nehty o sluníčkem vyhřátou skálu. Převzato z časopisu Wild Cat č. 01.

S Nelly Kudrovou jsem se sešla v její oblíbené restauraci Lokal Blok kousek od Anděla, která je výjímečná tím, že se v jejích sklepeních nalézá lezecká bouldrovací stěna. Tato dívka se totiž tomuto sportu aktivně věnuje asi osm let a určitě nebudu lhát, když napíšu, že lezení a bouldrování hraje v jejím životě nezastupitelnou roli.
Převzato z časopisu WILD CAT 01.

Ve čtvrtek 27. 5. 2010 vychází letní číslo časopisu WILD CAT s pořadovým číslem 4. Deštivé jarní dny snad brzy skončí a inspirace v podobě článků, testů, přehledů a tipů z oblasti cyklistiky, plavání, paraglidingu,win­dsurfingu a dalších sportů přijde vhod… Račte prolistovat!

15. den

Prší naplno celou noc a vyhlídky na let přes vrcholky Himaláje až do města Pokhara vypadají dost bledě. Řekou, která se přes noc objevila na ulici, se dostáváme k letišti. Tam se dozvídáme, že lety jsou zrušeny, nicméně cestovní kancelář slibuje navrácení peněz v pobočce v Kathmandu. Na odjezdovém stání MHD už stojí velká nervózní skupina místních, hlavně však cizinců, kteří se jako my rozhodli opustit nehostinný Jomson a po vlastní ose se dostat dále.

12. den – Den „D“ – přechod sedla Thorong-La, 5416 m. n. m.

Výška si vybírá svou daň: tentokrát už nespíme vůbec a celou noc jen posloucháme déšť bubnující do střechy. Počasí se nelepší, ale kolem páté ráno jdeme stejně na snídani. K našemu překvapení jsme skoro poslední, kdo ještě zůstali v hotelu. „Johny Deep“ si brnká v prázdné restauraci na kytaru a tvrdí že počasí je na přechod dobré.

9. den

V pořadí druhý aklimatizační den: už důkladněji léčím a dezinfikuji moje puchýře a na řadu přichází i některé další medikamenty. Balíme jen hodně nalehko, lahve vody a něco málo k jídlu a jdeme na malý výlet do vesničky Khangsar. Zdá se, že je to opravdu kousek, tak v pokoji neprozřetelně necháváme průvodce s popisem cesty a spoléháme jen na informační cedule v okolí Manangu. Brzy se dostáváme k nádhernému ledovcovému jezeru Gangapurna Tal, v němž se zrcadlí okolní zasněžené vrcholky.