Řekou Tolminkou protéká stříbřitě modrý proud žiletek, které se mi zařezávají do pacek pokaždé, když mě donutí, abych vlezla do jejího koryta. Zvrhlejší z lidí, kteří tu s námi bydlí v kempu, mizí v žiletkách dvakrát denně až po krk. Doufám, že se ode mě nečeká, že to pochopím.

Město, ze kterého ta ledovatice přitéká je Tolmin. Z mého pohledu hromada rozpáleného asfaltu a v ulicích plno lidí s černou srstí, spoustou obojků a známek na krku, v uších i na zadečku. Na obrázky, co mají na tričku, se mi chce pokaždé štěkat. Jenže nesmím, jsem slušně vychovaný pes. Později v noci, když nikdo nemůže spát kvůli rachotu v celém údolí, se ukazuje, že naproti našemu kempu je ještě jeden kemp – METALOVÝ. Woof!!!

Co se mi líbí, je parádní kopec nad městem, říkají mu Kobala. Zřejmě si toho všimli i ti dva, co s nimi smím spát ve stanu, a snad aby mi udělali radost, ještě s ostatními lidmi narvali do auta svá vobrovská klíšťata, co tahají na zádech a vyvezli mě nahoru. Že se mnou pojedou fakt všichni, to jsem nečekala. Nahoře nás přišla přivítat stáda krav. Jasně, že jsem drze vystartovala, hned jak se jedna z nich přiblížila k mojí paničce. Sklidila jsem za to oprávněný obdiv. Srovnat někoho kdo má jazyk delší než jsou moje záda, to chce mít v rodokmenu vopravdu vostrýho předka.

Na samém vrcholku hory je takzvaná STARTOVAČKA, ale vzhledem k tomu, že tam skoro všichni polehávali na svých klíšťatech, přejmenovala jsem si to na ZEVLOVAČKA. Jestli se ZEVLOVAČKA vyznačuje něčím zvláštním, je to nebývalá pozornost lidí, věnovaná značkování. Protože to je můj obor, sledovala jsem pozorně jeho frekvenci a v závěru toho svého pozorování jsem ZEVLOVAČKU definitivně označila za ZNAČKOVAČKU. Nikdy by mě nenapadlo, jak moc dobří mohou lidé v tomhle oboru být. Pokud si totiž v přilehlých houštinách předávají svými značkami informace jako my psi, musela na vrcholu Kobaly probíhat hotová tisková konference. Kdo ještě nebyl v houští se svým diskusním příspěvkem, měl velmi ustaraný výraz. Zkušenější cestovní pes Máša, která mi poskytla chladivý stín svého levého ucha mi vysvětlila, že klíšťata jsou ve skutečnosti zabalený křídla, na kterých lidi kloužou vzduchem, říká se tomu Paragliding a z výšky prý lidi značkují dost neradi, bojují totiž zatím dost neúspěšně s přesností doletu takové informace.

Celý to hemžení se opakovalo se ještě několikrát - tam a zpátky. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že jsou to vlastně závody. Důvodem proč Vám o tom píšu je pět dívčích jmen na startovní listině X-RACE 2010. Je to k nevíře, ale přesto, že okolí Tolminky je rájem, svádějícím k lenošení, koupání a opalování, některý samičky sem jezdí proto, aby se na tuto nabídku koukaly jen z výšky. Pět divokých koček nám tady týden sviští nad hlavou a některým kocourům jejich „polety“ rýsují buldočí rýhy na čumáku. Přesto, že podmínky nejsou každý den úplně ideální, dokonce mi tu i zmokl pelíšek v bouřce!, jsou každý ráno kočky nachystaný vystartovat na další task. Jo, každý den se někdo doplazí do kempu se šrámem na těle nebo padáku, ale když jsem to očuchala, ani jednou to nebyla holka. Z těch je zatím nelepší Renáta Kuhnová, ale ani Zdenka Chromcová, Hana Matyásková, Markéta Gwužďová, Jana Krátká nebo Linda Mišková, které jsou za ní, si nevedou špatně. Rozhodně líp než některý samci. A to není zrovna málo! :-)

Když jsem u těch samců, jeden se mi tu zalíbil. Jednak není línej mě podrbat za uchem pokaždé, když se potkáme a pak taky… z létacích lidí je tady nejlepší. Kdyby některá z vás chtěla omrknout, jak vypadá náš nejlepší pilot TOMÁŠ BRAUNER http://www.ceska-skola-letani.cz/paragliding.php?… nebo si o závodu X Race přečíst víc, následuje odkaz na http://www.ceskyparagliding.cz/.

Výsledky závodu nakonec skončily takhle:

  1. Renáta Kuhnová - CZ 4882.00 p.
  2. Zdenka Chromcová - CZ 4352.00 p.
  3. Hana Matyásková - CZ 2823.00 p.