Před několika lety, když jsem začínala jezdit na horském kole po místních kopcích, jsem vůbec netušila, že se mountain biking stane mou životní láskou stejně jako můj přítel, který mě k tomu dovedl. Nyní, ať už jedeme kamkoliv na krátkou či dlouho dobu si do příručního zavazadla místo kosmetické taštičky s make-upem, lakem na nehty, fénem, pěti kusy oblíbených sukní s nejlepšími halenkami, botami na podpatku a kabelkou vždycky balím jako první kolekci dámského sportovního oblečení na kolo. Čím déle jezdím, tím více na ty „potřebné“ věci už není prostor. Ne jinak tomu bylo, když sem se rozhodla odjet na rok do zahraničí. Místo opravdu nutných věcí, jsem si s sebou raději vzala sedm dresů různých provedení, střihů a barev, několik páru kraťasů, cyklo-sukni, třičtvrťáky, camelback, helmu, boty a všelijaké nutné doplňky pro tento sport. Na letišti jsem nemusela čekat hodinovou řadu pro odbavení zavazadla, protože místo velkého kufru na kolečkách jsem vezla velkou krabici s kolem a měla vyhrazený speciální check-in jen pro sebe.

Velkou Británii jsem si k pobytu vybrala záměrně, protože jsem chtěla uskutečnit bajkovou dovolenou ve Walesu v těch nejlepších bike-lokalitách. Kdo si myslí, že Wales je vhodný pro závodníky nebo nadšence, co ročně najedou 5000 km v terénu a jejich technické dovednosti dosahují kvalit kategorie Elite, toho vyvedu z omylu.

Našim výchozím bodem byla malá chata, typická svou kamennou architekturou pro tento kraj, situovaná na jednom z vršků národního parku Snowdonia. Pod námi se v údolí rozprostíralo malebné městečko Dolgellau a z pootevřeného okna na nás každé ráno dýchala divoká krajina s kulisou šumícího potůčku, jenž stékal z hor.

Natěšeni jsme se první den vydali do centra s názvem Coed y Brenin vzdálené 6 mil, tudíž se pro nás stalo nejdostupnějším a nejnavštěvova­nějším. Už při vjezdu na parkoviště byl trochu problém najít aspoň kousek místa pro náš vůz s bajkovou náloží. Aby taky ne, když sluneční paprsky prosvítaly skrz hustý les a teplota dosahovala pětadvacet stupňů celsia…na srpnový Wales nádhera!

„Ready to go“ jsme nejprve museli obkouknout místní zázemí s kompletní výbavou, co každý návštěvník může využít. Rotundová budova zasazená nenápadně ve spodní části centra tvořila dokonalé souznění s přírodou. Informační centrum, bufet s možností posezení uvnitř nebo na dřevěné terase, toalety, sprchy, šatny, pro bajkery obchod se servisem, půjčovna kol s výběrem od hardtailu až po celoodpružená kola, wapka na mytí kol, a hlavně ochota každému turistovi poradit.

V této lokalitě naleznete sedm trailů s náročností, od nejlehčího (zeleného) přes střední (červený) až po těžký (černý). Dokonale značený systém se znázorněnými mapky najdete na každé na startovací čáře každého trailu, vč. informací o jeho délce, převýšení a struktuře povrchu. Nezbytnou součástí jsou i bezpečnostní pokyny. Pro jednodušší orientaci je každý trail značen jiným symbolem.

Z obav a neznalosti terénu jsme tedy začali pozvolna po zelené stezce vedoucí kolem místní řeky ozdobenou několika vodopády, soutěskami a můstky. Povrch byl převážně asfalt nebo lehká šotolina a proto zde běžně jezdili hlavně rodiny s dětmi na dětských kolech, odrážedlech nebo s batolety v přívěsném vozíčku.

Po zahřívací zelené rozcvičce jsme se po projetí hlavní vstupní brány v podobě obří odpružené přední vidlice dostali do sítě trailové pavučiny. Rovinný kamenitý technický začátek střídá pasáž v lese s lehkým výjezdem na první rozcestí, podle plánu se držíme předem vybrané tratě. Další částí nás stopa vede krásným lesíkem a výjezdem na louku, s menšími nerovnostmi a jako první prověří pružnost našich vidlic. V některých místech musíme do pedálů pořádně šlápnout a dostat se nahoru. Kapky potu, které můj dres hltá při stoupání mi ani tak nevadí. O to větší, stoprocentně znásobený, prožitek přichází, když najíždíme na nenápadnou lesní pěšinku.
Ta nám zatáčku po zatáčce poodhaluje svůj profil a poodkrývá charakter, postupným zrychlením se zrychluje i můj tep a adrenalin v krvi stoupá. V pedálech se začínám pohupovat jako na houpačce. S napětím očekávám, co na mě čeká za další zatáčkou, za dalším stromem… intenzita se stupňuje a já se houpu jako v rytmu té nejdivočejší hudby. Technická pasáž se střídá s lehčí částí, sjezd střídá výjezd. Je nutné neztrácet rychlost, což při časté změně profilu trati a charakteristice je docela obtížné. Neustálým šlapáním a mé snaze udržet dostatečnou svižnost jízdy se po chvíli docela vysiluji, cítím pálení v lýtkách, stehnech a následně i pažích. Pauza, musím zastavit a trochu odpočinout.
Ale po třech minutách klidu a malém uklidnění se tep opět šplhá, po dalších desítkách ujetých metrů, opět na maximální hranici. Přední kolo mi v terénu nadskakuje tak často jako divoký kůň na zadní a zadní tlumič funguje na maximum. V tak skvělém trailu prostě nemůžu jet pomalu! Nutí mě to víc a víc vydat se z maxima i za cenu pádů, odřených kolen a modřin. Trať se mění v obří zrychlující tobogan, který mě vynáší z jedné klopenky do druhé, maximálně si to užívám! Po dojetí první části si ani pořádně nevydechneme a vyrážíme na další trail jako hladová zvěř za svou kořistí. Opět nahoru a dolů, než vystoupáme na opačnou stranu kopce. Před další dávkou adrenalinu prohodíme pár slov s místními bajkery, vyslechneme užitečné informace a jedeme. Trail se proplétá mezi stromy celým areálem, každou minutu si připadám jako v mountain bikovém ráji. Projíždím nádhernou přírodou vykreslenou v těch nejsytějších barvách. Trať se neuvěřitelně mění a ježdění je maximální, objevují se zajímavé prvky v podobě odstupňovaných velikosti skoků s variací objížďky. Různé náročnosti terénu a stupně technické zdatnosti, o kořenové pasáže není nouze. Některými místy jsme tolik nadšeni, že neváháme a po sjetí otáčíme bajky a tlačíme je rychle nahoru, abychom si to sjeli ještě jednou. Dokonale vytvořené kamenité úseky, po kterých sjíždíme… stále si připadám jako ve snu. Celý večer samozřejmě debatujeme o dokonalosti tohoto střediska a já s úsměvem a naprosto okouzlena spokojeně usínám.

Následující dny jsou pro nás lepší a lepší, obohaceni o první ujeté kilometry vyjíždíme na další obtížnosti. Vybaveni malými mapkami vybíráme a kombinujeme trasy tak, že projíždíme co nejvyšším počtem trailů, které nás baví nejvíce. Samozřejmě nás zastihne i dešťové osvěžení a jeden den se do zázemí centra vracíme promočeni až na kost! Ale toto počasí nás ani na chviličku nezaskočí a i v chladnějších podmínkách jedeme do střediska se stejným elánem jako první den. Už otrkaná z prvních dnů svému kolu postupně dovoluji víc a víc, traily jezdím s neuvěřitelným nasazením a chvílemi jedu snad až za svým hranicemi.

Deset bezkonkurenčně nejlepších dnů bikování vůbec, strávených v sedle na místě, které opravdu vítá s otevřenou náručí všechny druhy návštěvníků, především tedy bikery. Na popularitě tohoto střediska přispíval i fakt, že každý den bylo napráskané parkoviště. Jezdí tady opravdu všichni od závodníků až po lidi, kteří si přišli jen tak zajezdit a využívají hojně služeb půjčovny. Vhodným výběrem a náročnosti terénu si zde zajezdí malé dítě až po výletní jezdce ve věku mých prarodičů. Ježdění tady není o tom, kolik kilometru natočí váš tachometr, ale o tom, jak si to chcete vychutnat a užít si jízdu v terénu. Určitě je lepší nejprve otestovat a očíhnout trať, na které později můžete prožít nejskvělejší bikové momenty a vychutnat si dlouhé minuty jízdy krásnou krajinou, zastavit na hezkých místech, udělat fotky nebo si najít vhodné místo pro svačinku a pozorovat ostatní. Biková atmosféra tu číhá zpoza každého stromu a můžete zapřáhnout konverzaci s lidmi na stejné vlnové frekvenci. Sami ze sebe můžete mít radost, protože v takovém středisku poznáte den ode dne, jak se lepšíte a kromě skvělého poježdění vám to přinese i výrazné zlepšení po technické stránce. K systému značení není co vytknout, traily jsou lemovány doprovodnými značkami upozorňující na nebezpečné úseky.

Pokud si chcete udělat pauzu mezi jednotlivými dny ježdění, sopočinout a vyplnit je jinou aktivitou, Coed y Brenin k tomu přímo vybízí. Naleznete zde zvlášť vytyčené trasy pro pěší turistiku i pro běžce. Kdo má rád více adrenalinu, může si vyzkoušet lezecké dovednosti v místním lanovém centru s instruktorem i bez. Nechybí ani dětská outdoorová plocha na hraní. Do centra je bezbariérový přístup a můžete tu klidně jen sedět na lavičce a dýchat čerstvý vzduch.