Šlo ve vaší rodině vůbec běžky nedělat?

Asi nešlo. Ale dělala jsem je moc ráda. Bavilo mě to, bylo to automatické a přirozené. Nic jiného jsem dělat ani nechtěla.

Kdy jsi si na běžky stoupla poprvé?

Ve dvou letech. Vzpomínám si, že když jsme byly se sestrami trochu větší, taťka nám dělal různé sjezdy, překážky a závody.

Kdy sis uvědomila, že chceš běh na lyžích dělat vážně?

Ve čtvrté třídě, když se dělaly talentovky na sportovní školu. Strašně moc jsem se tam chtěla dostat. A pak na sportovní gympl. Měla jsem pocit, že chci vyhrávat, ale především mě tam bavila ta parta.

Bylo těžké vyrovnat se mamince (Helena Balatková, roz. Šikolová, získala v olympiádě v Sapporo 1972 bronz na pětikilometrové trati, pozn. redakce)? Nebo to naopak fungovalo jako skvělá motivace?

Velkou motivací pro mě byla mladší sestra (Helena Erbanová je stále jednou z nejlepších českých běžkyň na lyžích, pozn. redakce), která byla vždycky rychlejší. Snažila jsem se jí vyrovnat. A to, že mamka byla dobrá a měla medaili, jsem si začala uvědomovat až tak na gymplu.

Kdy ti poprvé opravdu došlo, že ti jsou běžky osudné a proč?

Šlo to automaticky, dělala jsem je moc ráda.

Chodíte někdy s dětmi do stopy?

S dětmi chodíme, ale víc je zatím baví sjezdovky. Ale i na běžky chodíme, Matyáš i Anetka se snaží a šlapou. Loni si i „zazávodili“.

Závidíš někdy Lukášovi, že jde na trénink a ty se musíš starat o domov?

Spíš výjimečně. Musí se sejít, že je venku hezky, děti zlobí a já bych se ráda projela.

Myslíš si, že ti běžky něco vzaly?

Myslím, že ne. Ba naopak.

Dobře, tak co ti všechno daly?

Disciplínu a to, že když něco chceš, musíš pro to něco udělat. Také jsme se potkali s Lukášem. Díky běžkám jsem poznala super lidi. A pak taky tu potřebu pořád se hýbat a sportovat. Nemám ráda pocit, že neuběhnu delší trasu bez zastavení.

Jak jste se vůbec s Lukášem seznámili?

Na soustředění juniorské reprezentace v Ramsau.

Jak moc často se doma a u rodičů bavíte o běžkách?

Často. S Lukášem každý den. A i když je na soustředění nebo závodech, tak si voláme, probíráme, jaký byl trénink, a tak vše kolem toho. Přijde mi to úplně normální a zajímá mě to. S rodiči také, ptají se na Lukáše.

Jaký je tvůj oblíbený sport? Samozřejmě mimo běžky …

Běžky (směje se), pak taky horské kolo. Mám ráda i volejbal, když je s kým hrát. A v televizi mě baví gymnastika, atletika, krasobruslení, plavání.

Co se ti vybaví, když se řekne stopa?

Krásné počasí a šustění běžek, jak si prorážejí stopu.

Na co se před zimou těšíš nejvíc?

Těším se, až si obuju běžky a poprvé se sklouznu po sněhu. Už dopředu vím, že až dojedu k lesu, budou mě bolet ruce a budu funět, ale nemůžu se dočkat.

Co cítíš, když začne padat sníh?

Že nastává příjemná změna, blíží se jiné období. Na podzimu mám ráda, když svítí sluníčko a už je cítit ten příjemný zimní chlad.

A co naopak, když je březen a už si ani nepamatuješ, jaké to je mít na sobě jen tričko?

To už se těším, že nebudu muset sebe ani děti navlíkat do spousty vrstev pokaždé, když půjdeme ven.

Chtěla bys žít jinde než na horách?

Určitě ne. Ale zároveň si užívám chvíle třeba u moře nebo kdekoli jinde než na horách.

Schází ti závodnické prostředí? Atmosféra startu?

Závodnické prostředí mi občas schází. Najednou mě to chytne a já chci zažít tu atmosféru, proto jsem se letos zúčastnila dvou závodů. Ale jeden v zimě a jeden v létě stačí!


KATEŘINA BAUEROVÁ

VĚK: 33 LET
ZNAMENÍ: ŠTÍR
ŽIVOTNÍ KRÉDO: NEČIN JINÝM TO, CO NECHCEŠ, ABY ONI ČINILI TOBĚ
OBLÍBENÉ MÍSTO: JEJICH VÍC, ALE TŘEBA CESTY KOLEM BOŽÍDARSKÉHO ŠPIČÁKU, ČERNÁ STUDNICE – KOPEC NAD NOVOU VSÍ, KDE JSEM VYRŮSTALA
OBLÍBENÉ JÍDLO: PEČENÉ KUŘE S RÝŽÍ, LOSOS , TVAROHOVÉ KNEDLÍKY ATD … JE TOHO HODNĚ