I přes to obavy byly na místě, jelikož můj trénink byl zaměřen více na skialpy než na běžky. Další otázkou bylo, kdo mi namaže? Sama bych si na to netroufla, proto jsem využila nabídky od profesionálů. Lyže byly perfektně připravené a šlo se na start. Přes davy lidí jsem se postavila asi do čtvrté řady a čekala na výstřel. Z tratě jsem měla vyloženě respekt, protože můj poslední závod na běžkách jsem jela asi před čtyřmi lety a to ještě maximálně desítku. Další obavy byly z příliš rovinaté tratě. Moje soupaž není zrovna excelentní, proto každý kopec na trati mi přišel vhod. Ze začátku byla trať rozbitá vysokým počtem startujících, to se však za pár kilometrů změnilo v luxusně upravenou trať s třemi a více stopami. Občerstvovací stanice byly umístěny na správných místech před největším stoupáním a následně po něm. Sjezdy nebyly příliš náročné, pouze poslední esíčka před cílem mi daly trošku zabrat, aneb neustála jsem to. Do cíle jsem úspěšně dojela za 1:29 a na 13. místě. Tímto také moc děkuji panu Henychovi za suprovou mázu.
Jizerku může zkusit opravdu kdokoliv. Trať (mám na mysli 25 km) není náročná a objede ji každý, kdo se párkrát postaví na běžky. Mé obavy byly zbytečné a pro příští rok vím, že můžu vyrazit naplno. Je to každoroční sportovní událost, kde se sejdou nadšenci všech kategorií a společně si zazávodí nebo si udělají krásný výlet po Jizerské magistrále. Těším se na další ročník.
