Už žádné boření se po kolena do sněhu - díky široké nášlapné ploše. Už žádné pády na zledovatělé krustě - díky špičatým drapákům zespod. Už žádné sezení doma za pecí - díky praktickému vázání, které drží na každé pohorce. Na sněžnicích se konečně můžeme vydat zasněženou krajinou, kam nás srdce táhne, a ne jen po ušlapaných cestách plných turistů. A přitom nemusíme umět ani trochu lyžovat.

Vzhůru na kopec i do údolí

Se sněžnicemi a párem teleskopických hůlek není problém zdolat vysokohorské hřebenovky, ale skvěle poslouží i na výletě zasněženým údolím. Snowboarďačky jako já je zase ocení při výšlapu na kopec zasypaný neporušeným prašanem – s prknem připnutým na batoh se při výstupu bez problému vyrovnáme i skialpinistům, o cestě dolů ani nemluvě. A přesto, že je chůze ve sněžnicích zpočátku trochu nejistá, po pár krocích si rychle zvykneme, že zkrátka musíme našlapovat trochu zvysoka a zeširoka a už nás nic nezastaví. Ani svah se sklonem do 30°, který jednoduše zdoláme přímo vzhůru po spádnici. Většina sněžnic má totiž podobně jako skialpové vázání volnou patu a možnost si do prudkého kopce zvednout patku, aby noha zůstala při došlapu vodorovně. Takže největším limitem při výběru terénu se sněžnicemi na nohou bude nejspíš jen naše vlastní fyzička.

Na čerstvý sníh to chce originály nebo tu největší klasiku

Tento původně indiánský vynález spletený ze dřeva a kůry je dnes k dostání v nejrůznějších podobách a kvalitě a dá se běžně koupit, či půjčit ve většině obchodů s outdoorovým vybavením. Jaký typ sněžnic zvolíme, pak závisí nejen na naší peněžence, ale především na terénu, do kterého se chystáme a typu sněhu, který na něm leží. I dnes se dají pořídit takzvané „originály“ – sněžnice s dřevěným rámem a sítí z nasmolené kůry a kůže s koženým vázáním. Tyto sněžnice se však hodí především do jednoduchého rovinatého terénu v zasněžených údolích.

Dále je k dostání „klasika“ s hliníkovým rámem, zvednutou špičkou a kovovými drapáky, a to hned v několika velikostech. Přitom platí, že čím větší klasické sněžnice zvolíme, tím lépe nás ponesou, ale tím se také více pronesou připnuté na zádech. Ty největší tak použijeme, jen pokud vyrážíme do čerstvého hlubokého sněhu.

A posledním typem sněžnic je takzvaná „moderna“ z pružného plastu s pořádnými drapáky i vázáním, které se hodí do poměrně strmého terénu, avšak vzhledem ke své relativně malé ploše nikoli do čerstvého hlubokého sněhu.

I na sněžnicích pozor na laviny

Ať už na plastové moderně, nebo na dřevěných originálech, ani na klasických sněžnicích není na horách radno zapomínat na nebezpečí lavin. Než začneme na sněhu zanechávat své obrovské medvědí otisky, měly bychom si sebou proto přibalit lavinový set – pípák, sondu a lopatu, ale hlavně nezapomenout vzít s sebou i nějakého dobrého parťáka. A jestli zatím žádný není na obzoru, tak třeba ho zrovna na sněžnicích potkáme.

Všem kočkám k lovu i v hlubokém sněhu, zdar!