Pohltil mě příliš rychle. Nasazuju černé brýle, abych nenechala oči
viset na větvích, jednou rukou se přitahuju za kmeny vzhůru kopcem, v druhé
vláčím bajka. Víra v dobrý konec mě opouští. V tom se hustník
rozestoupí, tak akorát na menší meeting, a přede mnou se objeví běžec.
Na krku buzolu, v ruce mapu, zkrátka „můj bože, zázrak“ orienťák.
„Čau, co tady děláš?“ ptá se nechápavě a očima pobaveně sleduje mou
zoufalou snahu neztratit výšku, kolo a tvář. „Čau, nooó, my tady
trénujem…nevíš náhodou, kde to vlastně jsem?“…
…a o tom to je …
Orientační sport obecně je velmi specifickou
disciplínou, která se svým oddaným příznivcům stává životním stylem.
Skloubí v sobě potřeby fyzické kondice, bez které se sportovní výkony
vůbec podávají s velkou dřinou a test zdravého rozumu, v tomto případě
schopnosti orientace na mapě. Kdo nemá v hlavě, musí mít v nohách, naopak
i ten, kdo příliš v nohách nemá, ale s mapou se kamarádí, může se
ocitnout na bedně.
Kouzlo „orienťáku“.
MTBO neboli mountain bike orienteering (pro milovníky českého jazyka
orientační závod na horských kolech) je jedna z oficiálních disciplín
rodiny orientačních závodů. K účasti je třeba mít horské kolo (na typu
kola vpodstatě nezáleží, pravidla omezují pouze šířku použitých
plášťů, a to> 1,5“) ideálně s mapníkem na řidítkách, do kterého
si po startu nasoukáte mapu a vyrážíte.
Jak již bylo zmíněno samotnou podstatou závodu je za pomoci mapy objet
vyznačené kontroly ve správném pořadí a být při tom co nejrychlejší.
Kudy se k jednotlivým kontrolám dostanete, záleží na vaší volbě postupu.
Jediné omezení spočívá v zákazu jízdy na kole mimo cesty vyznačené v
mapě. Pokud vás však napadne ideální postup na kontrolu, který vede
částečně mimo cesty, můžete hodit kolo na ramena a trochu se projít. Kdo
má ambice, běží. Moderní doba přináší moderní technologie. Cvakání
kódů kleštičkami do kartiček je již historií, moderní bajker/ka
přijíždí ke kontrole, nahmatá „jojo s fakáčem“ (odborný termín pro
elektronický čip připevněný na vysunovacím provázku), které musí dle
pravidel být pevně spjato s kolem a šup s ním do díry (elektronická
krabička s otvorem, která přečte kód čipu).
Mapy pro MTBO
Mapy vytvořené pro potřeby závodů MTBO mají svůj specifický způsob
zobrazování, 
zejména porostů, a tak může být člověk při prvním
nahlédnutí víceméně dost zmaten. Nejvýraznějším rysem těchto map je
zobrazování lesních ploch bílou barvou, pouze hustší části lesa jsou
zobrazeny zeleně. Ovšem klíčové jsou pro vás cesty. Podle tloušťky
čáry poznáte, jak je daná cesta v terénu výrazná, podle typu čáry
(plná, čárky, tečky) si můžete udělat představu a tom, jak rychle se
vám po ní pojede – plná čára je logicky nejrychlejší. Závody
probíhají v relativně malém prostoru, proto se měřítka používaných map
pohybují převážně mezi 1:10 000 a 1: 20 000.
Dost bylo teorie
Praxe je krutá a veselá zároveň. Na co se nezapomíná: úžasná
vlastivěda, převlékání na parkovišti, společné sprchy, nocleh v
tělocvičně, lesní ticho, řvoucí závodník v protisměru, společenské
události sobotní noci, nedělní rána, flaška zelené, po závodní
rozhovory nad mapou, čip – utrženo, ztraceno, pravá, levá, sever, jih,
stmívání na trati, svoboda…Zdali tomu příliš nerozumíte, ale toužíte
poznat „o čem to, proboha, celou dobu čtu“, přijeďte se na MTBO podívat
nebo rovnou vyzkoušet:
Žádný případ bloudění v lese s trvalými následky doposud není
znám. Riskujete jen to, že z vás bude nadosmrti
„orienťačka“.
Pozvánka na MTBO závody - HOLBA & Litovel ORIENT EXPRESS
