Propagace této velkolepé akce byla v ČR avizována „pouze“ v deníku Metro, a to jen díky neskonalé cyklistické vášni jednoho nejmenovaného redaktora (Petře, děkujeme…). Přesto, že počet zástupců z jednotlivých zemí byl limitován vzhledem ke snaze rovnoměrného zastoupení účastníků z jednotlivých zemí, štěstěna přála připraveným – na startovní čáře první trasy vedoucí z Budapešti se sešlo přibližně 20 čechů.

1. den: Vydatný déšť doprovází naše první cyklokroky, směřující z útulného hotelu k budově Parlamentu, kde od brzkého rána probíhá registrace „otrlejších“ účastníků akce (řada z adeptů, jak jsme se později dozvěděli, totiž kvůli dešti vzdala). Z několika „vyvolených“ se pár minut po registraci, díky snaze o propagaci celé akce, stávají zároveň i mediální hvězdy. Po krátkém interview pro místní televizi, zběžné orientaci v záplavě cizích řečí a po vyslechnutí projevu starosty Budapeště a zástupce Evropské komise se peloton za doprovodu policie rozjíždí ulicemi ospalého hlavního města. „Jízda králů“ je po půl hodině zakončena na odstavném parkovišti, odkud nás kolona autobusů transportuje do vesničky Solt, kde nás čeká příjemnější část denního programu – oběd. Stoly v zapadlé vísce se prohýbají pod místními specialitami typu klobásek, paštiček, sýrů a lahodného vína. Nechybí ani doprovodný program, plný náročných artistických kousků. Naštěstí se počasí brzy po poledni umoudří a my můžeme pokořit prvních 50 km trasy podél Dunaje do městečka Kalocsa, kde nás čeká slavnostní večeře a poté vytoužený spánek.

2. den: Po v celku klidné noci se všichni (až na vyjímky) cítíme skvěle a s potěšením přijímáme možnost zařadit se do jedné ze tří výkonostních skupin, odstupňovaných dle aktuální fyzické zdatnosti. Ve skupině „průměr“ pak za svitu slunce vyrážíme do malebného městečka Baja se zastávkou na vydatný oběd. Patřičně posilněni pokračuje směrem do města Mohacze, k jehož dosažení potřebujeme v závěrečné fázi převoz trajektem přes Dunaj. V nohách máme za tento den celkem 90 km převážně rovinatým terénem, ale i tak dávají o sobě patřičně znát sedací části těla.

3. den: Naše třetí cykloputování, doprovázené pro změnu vydatným lijákem, zahajujeme malou výměnou kultury – přechodem Maďarsko-chorvatské hranice. Zastávka v typickém vinném sklípku a dobrá sklenka vína spolu s energetickou lahůdkou v podobě sušeného masa Beef Jerky vykreslují nejednomu účastníkovi úsměv ve tváři. Krátká, ale regenerující zastávka všem evidentně zlepšuje náladu a dává sílu popojet (tentokrát již za svitu slunce) o několik kilometrů dále – do přírodní rezervace Kopacki rit. Tam nás s otevřenou náručí a tradičním kulturním programem čeká stylová restaurace Kormoran. Za utichajícíh zvuků hudby a slábnoucího zpěvu vyrážíme na sklonku dne vstříc poslední části denní trasy s cílem v Osijeku. Dnes máme za sebou 80 km a těšíme se na fyzicky méně náročné závěrečné dny naší tour.

4 den: S přirozenou lehkostí a cyklistickým šarmem zvládáme etapu dlouhou pouhých 45 km s cílem ve městečku Vukovar. Na pošmourném, válkou poznamenaném náměstí, nás čeká bohatý kulturní program, jež je směsicí exhibice národních tanečních souborů a zpěváků různých žánrů. Nechybí ani občerstvení (bohužel už čtvrtý den guláš) a krátká prohlídka jinak malebného města, po které nasedáme do přistavených autobusů a motorizovaně se ubíráme do srbského městečka Novi Sad. Nezvykle dlouhé čekání a důkladná celní kontrola na hranici se Srbskem vzbuzuje v řadě z nás obavy o osud naší další cesty. Obětí se však stává pouze hrstka nedůsledných cyklistů, jež doma zapoměla cestovní doklady nebo jejichž platnost před časem vypšela.

5. den: Krátkou, asi 15km jízdou, završujeme naše cyklodobrodružné putování v obci Sremski Karlovski, odkud je speciálně pro nás vybaven unikátní historický vláček do cílové stanice Bělehrad. Jízda, která místy připomíná jízdu po naší zoufalé D1, není v tomto případě pro znavené cyklisty nikterak vzrušující. Výjimkou je pouze žalostný pohled z oken vlaku do soukromí několika rodin, žijících na břehu Dunaje v podivných slumech. Mírně otřeseni tímto zážitkem začínáme pomalu vnímat skutečnost, že naše cesta je téměř u konce. Divné chmury rozptyluje až setkání s kolegy cyklisty, kteří svoji trasu do Bělehradu z Bukurešti okořenili několika poměrně náročnými a delšími úseky. Za doprovodu policie a davů zasvěcených i nezasvěcených fanoušků si vychutnáváme poslední metry naší společné cesty, jejíž finále se v podobě velké večerní show nezadržitelně blíží. S příchodem večera pak nastává ten pravý čas pro sdělování dojmů, kritické i nekritické hodnocení celé akce i výměnu názorů a možná i tajné snění o přípravách další cyklistické akce.

Sečteno, podtrženo - absolvovaná trasa podél Dunaje nebyla nikterak náročná a lze ji vřele doporučit zejména rekreačním cyklistům. Lákadlem je řada zajímavých míst a směsice kultur s různými zvyky a tradicemi, a to nejen kulinářskými. Pro cyklomilovníky hor je potom jako stvořená trasa z Bukurešti do Bělehradu. Všem čtenářům můžu slíbít, že příšti akci podobného charakteru předem ohlásím.

Oficiální stránky projektu: http://www.danubebybike.eu/