Jakub Dębicki - rozhovor s instruktorem lyžování

Lyžování | 09.11.2011 | Renata Zatloukalova | počet komentářů: 0

foto: archiv Jakuba Debicki

Krajina se za oknem míhala značnou rychlostí. Nikdy jsem si nemyslela, že se cesta do Beskyd dokáže proměnit v rozhovor jako stvořený pro nadcházející zimní sezónu, která ačkoliv to tak ještě nevypadá, začíná pomalu dokořán pootevírat dveře do svého království. Ať už jste profesionálky, rekreační jezdkyně či začátečnice pohrávající si s myšlenkou, že by do těch lyží už chtělo letos praštit, ale ne jenom dveřmi, protože se doma smutně opírají o stěnu. Rozhodně by Vám neměl uniknout rozhovor s Jakubem Debickim (27). Sympatickým, usměvavým instruktorem lyžování asociace PZN,který rozhodně ví jak na to.

Kubo, kdy ti vůbec přišel do hlavy nápad změnit svůj osobní čas na lyžích v povolání?

Lyžuji už přes dvacet let a moje původní povolání mě nutí žít sedavým způsobem života. Před dvěma lety jsem si uvědomil, že tohle rozhodně není cesta, kterou chci dál svůj život ubírat.

Jsi členem asociace SITN - získal jsi osvědčení instruktora PZN. Jak ses k tomu dostal a co nám můžeš o asociaci říct?

PZN je polská asociace lyžařů. Pod tím samým si v Čechách můžeme představit APUL. Jako ve všem v životě nic nebylo hned a zadarmo. Aby získat licenci, musel jsem absolvovat spoustu přípravných kurzů a zdárně projít testy. Stát se instruktorem, bylo dlouho mým snem, takže jsem neváhal a dal do toho vše, abych se k vysněnému cíli dostal.

Co tě láká na Čechách a jak ses vlastně k české klientele dostal?

Za těch 5 let co v Čechách žiji, jsem se ujistil v názoru, že lidé tu jsou velice aktivně založení - což mi hodně imponuje. Nadšení pro sport a chuť učit se je logicky ideálním vyústěním v spolupráci.

V čem vidíš úlohu instruktora lyžování a za co vše zodpovídáš?

Na prvním místě je zajistit bezpečí klienta při pohybu na lyžích, o tom není co diskutovat. Důležité taky je lekci provést tak, aby měl klient stále větší a větší chuť v lyžování pokračovat. Spokojenost je pro mě největší odměna.

Jak taková lekce vypadá? Je třeba se na ni speciálně připravit?

Pokud mluvíme o úplně prvních krocích na lyžích, tak vždy je důležité zkontrolovat, zda vybavení klienta odpovídá jeho schopnostem, záleží na tom nejen jeho bezpečí, ale i to jak se mu bude s lyžemi dobře spolupracovat. Špatný výběr může zkazit celou klientovu snahu. Pokud si člověk není jistý, vždy lze domluvit první návštěvu půjčovny společně. Dohlédnu, aby vše bylo tak jak má být. Po té směřují první kroky do terénu. Samozřejmě nikdo nebude po první lekci lyžovat jak Lindsey Vonn, ale radost z prvního úspěšně sjetého "kopečku" bývá k nezaplacení Každá lekce je určitě individuální záležitost podle potřeb a možností zájemce. To, co bylo zmíněno, je jenom stručný přehled jak to může vypadat. Co do přípravy v ideálním případě je dobré mít tělo naučené na fyzickou námahu, ale hlavní je nezapomenout dobrou náladu a brát i první nezdary s humorem

Kdo patří mezi tvoji klientelu?

Moji klienti jsou jak začátečníci, tak zkušení lyžaři co chtějí zdokonalit svoji techniku. Nejnižší věková hranice začíná u 3 let (mladší děti bych určitě nedoporučoval) a konečná stanovená hranice není. Nejstarší klient měl 75 let a šlo mu to skvěle! Lekce vedu v polštině což je můj rodný jazyk. Dále také v češtině a angličtině.

V čem vidíš hlavní rozdíl mezi učením za peníze a "obyčejném" ježdění s přáteli?

Jako v každé profesi je důležitý profesionální přistup. U klienta zodpovídám za jeho bezpečnost a v takovém případě není místo na hlouposti. Mám, ale rád formu výuky v přátelském duchu. S úsměvem jde všechno lépe ne?:-)

Máš ještě vůbec chuť po náročném dni jako instruktor lyžovat?

Jasně! Kdybych mohl, tak ani nespím a místo toho lyžuji

Povolání instruktora je určitě náročné na volný čas. Jak na to reaguje tvoje rodina / partnerka?

Mám štěstí, že moje partnerka je součástí mého týmu a často spolu na sjezdovce vymýšlíme různé triky jak výuku zpestřit. Je důležité, abych měl zpětnou vazbu co je a co není dobré pro pozdější výuku klienta.

Kdo všechno tvoří tvůj lyžařský team?

Je to takový "family business". Spolupracuji se svým otcem, který je také instruktorem. Vlastně vedl moje první lyžařské kroky. Partnerka je hlavně zase zodpovědná za koordinační část. Taky hlídá to, abychom se s otcem moc nehádali:-))

Přece jen říká se sportem k trvalé invaliditě a média často tento zimní sport přikrmují různými katastrofickými scénáři. Co na to nejbližší, nemají starost?

Rodina by o mě měla starost, i kdybych šel jenom po ulici:-) Ale teď vážně. Oni vědí, že i přes to, že lyžovaní miluji, nikdy bych nepřestal používat zároveň i rozum. Kontrola nad jízdou v každé situaci je zásadní pravidlo pro pohyb v terénu. S tím jdou v ruku v ruce nezbytné bezpečnostní pomůcky jako třeba helma. Při tréninku ještě používám ochranu pro nohy i páteř.

Máš nesplněný lyžařský sen?

Miluji hory všeobecně a chtěl bych se jim věnovat naplno. Rád bych tedy, aby další cesta vedla k získání osvědčení horského vůdce. Kdyby šlo jen o samo lyžování, tak bych chtěl zažít ten úžasný pocit freeridu na Aljašce v Britské Kolumbii a ve Francii - La Grave. No a heliskiing! Je toho ještě hodně přede mnou.