Správná délka je základ. Ovlivňuje ji nejen naše výška, ale i hmotnost a zdatnost. Podle toho se totiž volí i tzv. tvrdost lyže, která ovlivňuje, zda a v jakém místě se skluznice dostane do kontaktu se sněhem. „Pro výběr délky lyží existují vypracované tabulky; velmi orientačně platí pravidlo, že na klasickou techniku k výšce připočítáme 15–25 cm, na bruslení 10–15 cm. Začátečníkům doporučuji o 5–10 cm lyže kratší,“ doplňuje Radim Nyč.
„Mezi lidmi se stále těší oblibě kombi lyže, ale i tak chci od zákazníka vědět, který styl jízdy bude více upřednostňovat, a podle toho se přikloním k výběru. Také bych nedoporučoval začátečníkovi kupovat výbavu závodní, nejenže ji neocení, ale naopak se bude na úzké a tvrdé lyži trápit.“

Lyžemi náš nákup ale nekončí. Stejnou pozornost bychom měli věnovat i výběru běžeckých holí, kde se používá následující pravidlo: svou výšku vynásobte koeficientem 0,85 pro hole klasické a 0,9 pro ty na bruslení. Na lyže patří vázání a na nohy boty. A pozor – úzce to spolu souvisí. „Na pultech seženete v podstatě dva systémy vázání: Salomon a Rottefellu. Co se týče kvality a funkčnosti, jsou srovnatelné. Proto doporučuji si nejprve vybrat typ bot, který vám vyhovuje, a podle toho pak kupovat vázání,“ říká Radim Nyč. Dnes je ale potřeba sledovat i lyže, které se stále častěji objevují již se setovým vázáním.

Kdo maže, ten jede…

V tomto případě to platí stoprocentně. Základní rozdělení vosků je na skluzné (parafíny), které dodají lyži rychlost, a stoupací, které mažeme pro jistý odraz. Ty se ještě dělí na tuhé a tekuté (klistry). Podrobný výklad o mazání by zabral hodně místa a navíc si některé zkušenosti stejně musíte „prožít“.

První (po)mazání

I nové lyže potřebují okamžitou péči – provádíme „gliderování“, tedy napouštění skluznice voskem. Lyže a jejich skluznice totiž nejezdí po sněhu, ale i po mikročástečkách vody, která vzniká třením, ale zároveň skluznici vysušuje, což se později projeví zhoršenými vlastnostmi při jízdě. Používáme základový vosk, popřípadě technický parafín, který zažehlíme na celou skluznici, u lyží na klasiku se vynechává mazací komora. Vosku dáváme dostatek, žehlička nesmí jezdit po suché skluznici, hrozí tak její přepálení. Po zchladnutí skluznice na pokojovou teplotu se vosk škrabkou stáhne a celá operace se opakuje alespoň třikrát.

Než vyrazíme do stopy

Dobře připravená lyže je základem pro příjemný výlet či kvalitní trénink. Ti, kdo preferují bruslení, mají přípravu i výběr parafínu jednodušší. Dle teploty vzduchu nebo teploty a vlhkosti sněhu (zde záleží, od jakého výrobce vosky a parafíny užíváte a co se uvádí na etiketě či v manuálu) zvolíte skluzný parafín a zažehlíte po celé délce lyže. Od špičky směrem k patě strhnete zažehlený parafín speciální škrabkou a na závěr ve stejném směru překartáčujete.

Příprava lyží klasických je větší alchymie. Předně je nutné mít změřenou „mazací komoru“ – tu by vám měli ve specializovaných prodejnách označit již při nákupu. Jde o prostor pod vázáním lyže, kde je místo odrazu a kam aplikujeme stoupací vosky. Skluzné vosky nanášíme na tu část skluznice, která se při zatížení oběma nohama dotýká tvrdé podložky pod lyží. Před použitím vosku můžeme mazací komoru lehce zdrsnit smirkovým papírem, první vrstvu zažehlujeme – lépe přilne ke skluznici a dobře bude držet i další nanesený vosk. Finální vrstvu rozetřeme korkem – opět ve směru od špičky k patě. Platí zásada, že při vrstvení nanášíme měkký vosk na tvrdý, nikoliv obráceně.

Speciální „ techniku“ vyžaduje práce s klistry, které se používají na starý, zledovatělý sníh nebo při plusových teplotách. Používá se stěrka (určená ale výhradně pro tyto tekuté vosky), u studenějších zažehlujeme, aby vydržely na hrubém sněhu.

Péče po jízdě

Skatové lyže a sjezdové části klasických lyží se nemusí čistit smývačem po každé jízdě, stačí přeleštit měděným kartáčkem. Záleží na délce tréninku, ujetých kilometrech, kvalitě sněhu – indikátorem je čistota skluznice. Mazací komora klasických lyží by se měla smýt pokaždé, je nesmysl vrstvit nový vosk na špínu, která bude vždycky drhnout.

Nezapomeňte svá úzká prkýnka také náležitě ošetřit na posezónní uskladnění. Ze skluznice zcela odstraňte zbytek vosků smývačem, nakonzervujte jakýmkoli napouštěcím voskem, tzn. vosk nakapejte a zažehlete v důkladné vrstvě, ale tentokrát ho nestahujte. Mazání lyží je velká alchymie, nelze vždy za každého počasí namazat ideálně, neexistuje přesný návod – vždyť i zkušení servismani, mající dlouholeté zkušenosti, neustále zkoušejí a kombinují. Když však budete dodržovat výše zmíněné zásady, pojede se vám jistě lépe.

Délka a tvrdost

Při výběru lyží jsou důležitými parametry délka a tvrdost. Nejobecnější pravidlo k výběru délky je následující: klasické lyže by měly být o 25–30 cm delší, než je výška lyžaře, lyže na bruslení o 15–20 cm vyšší.

Důležitějším faktorem než délka lyže je její tvrdost. U klasických lyží je to dokonce pro lyžaře téměř „životně“ důležitý údaj. Pokud si vyberete lyži příliš měkkou, mazací komora bude v kontaktu se sněhem i ve fázi skluzu, lyže pak bude drhnout, pojede pomalu a vosk se rychle sedře. Naopak velmi tvrdá lyže nebude při odrazu v dostatečném kontaktu se sněhem a bude prokluzovat.

Příliš tvrdá lyže na bruslení bude na upravených tratích ustřelovat do stran a navíc bude mít nižší vodivost, čímž se sníží stabilita běžce. Měkká lyže se naopak příliš prošlápne a zpomaluje lyžaře díky většímu tlaku na menší ploše. Každý dobrý výrobce uvádí ke svým produktům podrobné informace, o které se můžete při výběru opřít.

Jak vybírat hůlky

V závislosti na měnícím se stylu lyžování se měnila jejich délka a v souvislosti s kvalitou běžeckých tratí se přizpůsoboval tvar a velikost košíčku okolo hrotu. Čím dál tím větší pozornost se však věnuje používaným materiálům. Od běžeckých holí turistických se očekává především pevnost, u závodních holí co nejnižší hmotnost. Nejčastěji se v obchodech a na tratích setkáte s hůlkami kovovými (převážně z hliníku a jeho slitin) nebo z umělých vláken (kevlarová, uhlíková či skelná). Při výběru zohledněte i terén, v kterém se budete pohybovat (upravené tratě či volný terén).

Nákup bot

Obecně platí: nejdříve kupujeme botu, potom vázání. Pokud se předem limitujete typem vázání, výrazně si zúžíte šíři nabídky obuvi, která na vázání sedí. Základní pravidla při výběru správné boty – volit botu podle toho, jak chci lyžovat. Boty, stejně jako lyže, dělíme do několika kategorií – závodní, sportovní a turistické a také podle stylu jízdy na klasické, bruslařské a kombi. Vyberte tedy modely, které odpovídají vašim preferencím. Druhé pravidlo je – pohodlí především. Tedy ne ve smyslu, že bota musí být jak bačkora, ale že by měla padnout na nohu (se správnou ponožkou) a nikde ani krapet netlačit či nedřít.

Doporučujeme strávit ve vybrané botě delší časový úsek, už desetiminutové pouhé stání a přešlapování na místě v obchodě vás může ušetřit spousty nepříjemných zážitků, jako jsou otlaky a puchýře, a hodně napoví o vhodnosti daného modelu pro vaši nohu.

Závodní modely bývají většinou méně zateplené vzhledem k předpokládané intenzitě pohybu a s velmi úzkým spektrem použití. Boty sportovní bývají už relativně komfortní, teplé, ale dostatečně tuhé pro náročné používání. Od turistických bot vyžadujeme především pohodlí, tepelný komfort a podrážku vhodnou i pro pěší chůzi.

Boty se také velmi konstrukčně liší podle toho, na jaký styl běhu jsou určeny. Bota na skate je vysoká s kloubem a má ve špičce prakticky neohebnou nebo velmi tuhou podešev vzhledem k tomu, že odraz je prováděn z hrany. Naopak bota klasická je nízká kvůli dostatečnému rozsahu pohybů a ve špičce měkká, což zajišťuje dokonalý transfer sil z plosky nohy na lyži. Někde na půli cesty zůstávají kombi boty, většinou vybavené vysokou manžetou s kloubem, ovšem středně tvrdou podrážkou, aby byly použitelné pro oba styly.

Lépe, rychleji a na startovní čáru

Pokud patříte mezi soutěživé typy a láká vás vyzkoušet i tento sport v závodním pojetí, vypilujte svou techniku podle následujících rad.
Podstatný faktor jak u klasiky, tak u bruslení je rovnováha! Trénink rovnováhy je důležitý i pro pokročilejší lyžaře pro získání jistoty obecné stability u obou stylů, proto po letní pauze při prvních jízdách věnujte čas technickým cvičením. Stejně tak je třeba zaměřit pozornost na správné přenášení váhy a ideální „timing“ odrazu z nohou.

Skate

Cvičení rovnováhy – jízda bez holí: důraz je kladen na přenášení celé váhy na každou lyži. Vyjíždění (přenášení váhy) z jedné lyže na druhou (nezůstávat v těžišti uprostřed dráhy), jízda po celé ploše skluznice. Přenášet hlavní těžiště přes pánev. Vše v ose bez vyklánění. Správná koordinace pohybu nohou a rukou – další důležitý prvek pro bruslení je správné zapojení rukou. Odraz musí být jak z nohou, tak soupaž současně s odrazem z lyže. Jedna z pomůcek je, že hůlky by se měly zapichovat přibližně v oblasti vedle vázání. Jakmile se začne přenášet váha z jedné lyže na druhou, je potřeba jít společně rukama pro další odraz (nenechávat zbytečně dlouho povolené ruce po odpichu soupaží, nebo naopak brzké ukončení soupaže).

Dle profilu tratě se jezdí tři druhy bruslařského stylu – trénujte všechny tři!

Profil kopcovitý – jezdí se „pavouk“, kde se bruslí ve zkrácené formě bruslařského kroku odrazem z levé nohy a vytažením se a odražením současně za pravou rukou a samozřejmě i v opačném gardu.
Profil rovinatý – jezdí se „jedna-jedna“, odraz z lyže a současně provedení soupaže (na každý odraz lyže odraz z holí).
Profil rychlý rovinatý, mírný sjezd – jezdí se „dva-jedna“, na každý druhý odraz z lyží odraz holemi.

Klasika

Stejně jako u bruslení je cvičení rovnováhy důležitým základem pro dobrý odraz. Na rovince na dobře upravené stopě se trénuje jízda bez holí se zaměřením na správné přenášení váhy a na včasný odraz z nohou. Pozor na jízdu po dvou lyžích a pozdní odraz. I zde je důležitý pohyb pánve, přesun boků nad skluzovou lyži.
Pro rovinatý profil a rychlou stopu se užívá jízda pouze soupaží.

Dle profilu volíme i techniku – v rovinatém běh soupažný nebo jednodobý (tělo je v hlubokém předklonu, práce paží je současná), v rovině nebo mírném stoupání používáme běh dvoudobý, který vychází z normální chůze (koordinace pohybu nohou a paží), v prudkém kopci přejdeme na tzv. „stromeček“, při kterém jsou špičky od sebe, lyže postavená na hranu, hole se zapichují mírně za tělem.

Běh na lyžích je výborný prostředek pro zlepšení kondice, zatěžuje většinu hlavních svalových skupin, je vynikajícím doplňkovým sportem, při relativně nízké trénovanosti ho lze provozovat po delší časový úsek, a tak brzy dochází k zlepšení aerobních parametrů.

Užitečné rady pro výběr vybavení:

1. Zhodnoťte reálně svou zdatnost i styl, který vás více láká.
2. Vyhledejte specializovaný obchod, ať už chcete vybavení pro turistiku či sportovní jízdu.
3. Nejprve pečlivě vyberte boty, které vám budou vyhovovat, pak teprve zvolte vázání.
4. Nikdy nekombinujte turistické lyže se závodní botou nebo naopak.
5. Při výběru vybavení vězte, že i zde platí poměr mezi cenou a kvalitou a komfortem, který Vám produkty nabídnou.