Proti gustu není dišputátu
Naše hory jsou doslova prošpikované skrznaskrz běžeckými trasami –
klidně se můžete vydat na pořádnou okružní túru, projet půlku pohoří,
a nikdy neujet ani metr stejnou stopou. Nebo se můžete vydat mimo
vyfrézované stopy do divočiny a rozjímat v klidu a tichu panenské
přírody… Navíc české hory mají co nabízet – vedle úchvatných
výhledů, rašelinišť, přehrad, strání, rozhleden, architektonických
památek a pomníčků nezapomeňte ani na útulnost horských chat, které
rovněž nesmíte minout. Ta vůně grogu a dřeva je prostě
nenahraditelná.
Na skok u Krakonoše
Nejde nezačít jinde než v našem nejvyšším pohoří.
Krkonoše totiž nelákají jen sjezdaře, ale představují
ráj v první řadě pro zástupy běžkařů, kteří si mohou vybrat
z nepřeberného množství variant délek a náročností. Trasy se
proplétají lesy a loukami od Harrachova až po Žacléř, propojeny
v pravidelně upravovanou lyžařskou Krkonošskou magistrálu. Určitě byste
neměli vynechat hřebenové cesty, které vám při hezkém počasí otevřou
dechberoucí výhledy na hluboká údolí, zapadlé vesničky a na domácí
poměry strmé hory.
Pakliže si chcete dát do těla, vydejte se nahoru na Horní Mísečky
a okolí. Zde se nachází velké množství dokonale vybroušených
sportovních stop pro klasiku i bruslení. Zdejší nadmořská výška (až 1
234 m) zaručuje jistotu důstojné sněhové pokrývky i v době, kdy
v údolích už rostou petrklíče. Jedinou nevýhodu pro turisty představují
časté závody, neboť právě sem se šikují řady nejlepších českých
závodníků nejen na trénink, ale i na závody (včetně mistrovství
republiky).
Do Mekky běžeckého lyžování
Hned na dosah Krkonoš se vypínají Jizerské hory. Když
je bůh tvořil, určitě musel mít na mysli úzká prkénka! Výhodný profil
náhorní plošiny k jejich použití totiž přímo vyzývá. Jizerská
magistrála nabízí luxusně upravené stopy pro klasiku i bruslení v délce
téměř dvě stě kilometrů a je navíc propojená se stopami v Polsku.
Pravidelně se zde běhá slavný lauf Jizerská padesátka (zařazený do
prestižní série Worldloppet). Do stopy v Jizerkách zde naskočíte téměř
v každé vesničce, tradičním startem mnoha běžců (díky výhodné poloze
a dobrému parkování hlavně Pražáků) je Bedřichov. Při návštěvě
Jizerských hor byste neměli vynechat Šámalovu chatu na Nové louce,
kouzelnou osadu Jizerka nebo zastavení se alespoň u jednoho ze stovek
pomníčků roztroušených po stráních.
Chcete se nechat překvapit? Pak se vydejte do Krušných hor.
Už dávno nespí jako mrtvé, nezdravé pohoří. Naopak, zdravé lesy vás
mnohde zaujmou. A co teprve to množství zajímavých okruhů a sympaticky
rázovitých lidí i přírody! Když se řeknou Krušné hory, většině se
automaticky vybaví Boží Dar. Aby ne! Ten je přímo rájem pro běžkaře.
Jedná se o nejvýše položené městečko ve střední Evropě (1 028 m),
kde mimo jiné bydlí i česká jednička běhu na lyžích Lukáš Bauer.
Vedle úchvatné přírody nabízí také velkorysou hustotu tras, z nichž si
vyberou všichni lyžaři.
Vyhnout byste se neměli ani dalším tradičním běžkařským centrům –
Klínovci, Jáchymovu, Bublavě, Perninku nebo Dlouhé Louce. Zajímavé je
také se přehoupnout přes hranice a nekomplikovaně se napojit na některou
z vyhlášených běžkařských tratí v Sasku.
Pytlákova scho(vá)vanka
Dalším mimořádně vhodným místem pro běžky je
Šumava. Nejen proto, že zde (na Zadově) za své kariéry
rozbila stan Kateřina Neumannová. Šumava totiž svou rozlehlostí
a otevřeností představuje střízlivě romantický kraj. Můžete zde
objevit prameny Vltavy, proběhnout se po nádherných rovinatých stopách
kolem Schwarzenberského kanálu nebo si vyšlápnout k jednomu z pěti
šumavských ledovcových jezer. Své kouzlo má i zasněžená Kvilda,
Churáňov, Modrava nebo Železná Ruda. Zdatnější lyžařky se mohou vydat
i do stop magistrály, jež se táhne v celkové délce přesahující sto
kilometrů z Železné Rudy až do Zadní Zvonkové.
Velkou podporu má Šumava i v místní samosprávě, která běžkařům
přikouzlila skibusy, které je pohodlně rozvážejí po celém pohoří
k mnoha kilometrům strojově upravovaných stop. Běhá se zde také závod
s nejdelší tradicí – Chodská třicítka“, která byla poprvé
odstartována již roku 1922.
Drsně nádhernou přírodou i lidem, oběma vycepovanými staletími chudoby,
se vyznačuje Vysočina. Na běžky si ani nic lepšího
představit nedovedete.
Mírně táhlé kopce pokryté zdravě dýchajícím lesem střídají malebné
výhledy do kraje, stylové dřevěné roubenky, hamry a statky i útulné
hospůdky. Vysočina nejvíce připomíná krutou krásu severské přírody.
Desítky kilometrů dokonale upravených stop na klasiku i bruslení vybízejí
ke sportovním výkonům, četné lesy i louky a menší osídlenost zase
přitahují milovníky backcountry.
Výborně se o stopy starají v Novém Městě na Moravě a ve Žďáru nad
Sázavou. První město je dějištěm tradičního závodu (letos bohužel
vypadlého z kalendáře Světového poháru) Zlatá lyže, druhé rodištěm
mistra světa z roku 2003 Martina Koukala. Vydat se ale na běžky můžeme
i leckde jinde, s menšími „domácími“ okruhy se doslova roztrhl pytel.
Podobně pitoreskní krásou zimní krajiny lákají milovníky běžek
i Orlické hory. Přitom do nedávné doby stály nezaslouženě tak trochu
stranou zájmu. Přestože dnes už je situace jiná, nenaleznete zde hlavu na
hlavě, což přesně představuje koření, které činí běžecké
lyžování kouzelným a neodolatelným.
Nádherné výhledy i stopy nabízí Suchý vrch, Čeňkovice nebo hřebenová
dálková trasa, která se vine celým hlavním hřebenem. Nazývá se
Jiráskova horská cesta a v zimě běžkařům pohodlně zpřístupňuje
např. Masarykovu chatu, nejvyšší vrchol Orlických hor – Velkou Deštnou,
Kunštátskou kapli nebo objekty pohraničního opevnění z doby před 2.
světovou válkou včetně známé pevnosti Hanička.
Neodolatelný luxus tuzemského prvního a posledního sněhu nabízejí
Jeseníky. Rovněž si zde budete moci vybrat, kam se ve
stopách vydat. A nebude to lehké – Praděd, hřebenovka nebo například
Červenohorské sedlo se vám určitě zalíbí.
Právě zmíněná hřebenovka se táhne se celými Jeseníky a skýtá
jedinečné výhledy – ty nejhezčí jsou z Keprníku a Červené hory.
K zahození ale nejsou ani panoramata, která se nabízejí na cestě mezi
Ovčárnou přes Jelení hřbet až po Ztracené kameny.
Článek se sluší zakončit perličkou na závěr. A tou si zaručeně
zaslouží být Beskydy. Neotesanost divočiny, která u nás
nemá obdoby a kde bloudí i medvědi, horské hřebeny a hluboká údolí
zdobí prostou korunku Moravskoslezských Beskyd na severovýchodní výspě
České republiky. Mezi lyžaři běžci se říká: „Beskydy buďto musíš
milovat, nebo je nenávidět!“ Určitě budete patřit mezi ty, které Beskydy
uchvátí.
Beskydy jsou součástí rozlehlého pásma hor zvaného Karpaty a pro
běžkaře jistě představují zajímavou oblast. Lákavé jsou Pustevny
s nádhernými dřevěnými stavbami Maměnkou a Libušínem od architekta
Dušana Jurkoviče, v kráse si s nimi nezadá ani Radhošť se sochou boha
Radegasta nebo výšlap na Lysou horu. Stopy upravují také na Javorovém vrchu
nad Třincem, v Morávce – Sviňorkách, v Bílé nebo ve Veřovicích.
Co neminout
Beskydy - za krásami Pusteven
Délka: 24 km
Fyzická náročnost: střední
Nadmořská výška: 785–1 129 m n. m.
Pustevny jsou nejenom lyžařská, ale i turistická lokalita v Beskydách.
Náš okruh se skládá ze dvou částí, které se propojují na Pustevnách,
kde si můžeme dopřát oběd nebo se třeba jen na půl cesty ohřát.
Od nádherných dřevěných staveb od architekta Dušana Jurkoviče Maměnky
a Libušína se nenáročnou trasou po hřebeni masívu dostaneme
k vyhlídkovému altánu Cyrilka a známé soše Radegasta. Cestou (4 km)
k vrcholu Radhoště s nádhernou dřevěnou kaplí Sv. Cyrila a Metoděje se
můžete pokochat pohledem do Frenštátské kotliny, výhledem na štramberský
hrad Trúba i nejvyšší vrchol Beskyd Lysou horu. Zde se můžete občerstvit
nebo se vydat zpět.
Druhá část připadá na nejlépe udržovanou beskydskou stopu – trasu
Pustevny–Martiňák (cca 8 km). Trať je vedena po dostatečně široké
a upravované svážnici po úbočí Čertova Mlýna vesměs po rovině nebo
mírně z kopce a zpět pak stále mírně do kopce nebo po rovině. Je
téměř celá chráněná v lese, kromě dvou otevřených výhledů na
samotné Pustevny, masiv Radhoště, ale především na hlavní hřeben
Vsetínských vrchů a na hřeben moravské části Javorníků.
Na Pustevnách naleznete také standardní lyžařské tratě, které jsou
celkem pravidelně upravovány. Jsou velmi fyzicky náročné a nejsou kvůli
prudkým sjezdům a výjezdům příliš vhodné pro rekreační
nevýkonnostní ježdění.
Šumava - okolo Schwarzenberského kanálu
Délka: 14 km
Fyzická náročnost: střední
Nadmořská výška: 858–1 092 m n. m.
Technický „div“ Šumavy Schwarzenberský kanál vybudovaný k usnadnění
dopravy dřeva do Vídně a do Prahy nepřestává lákat turisty ani po
stoletích. Zkuste si ho tentokrát vychutnat s běžkami na nohou, nebudete
litovat! Vedle naučné stezky totiž nabízí v nenáročném balení
i romantickou krásu tamních lesů, hezké výhledy na vrcholky hor
a zastávku u ledovcového jezera.
Z Jeleního se vydejte mírným stoupáním na Medvědí cestu a dále se
svezte dobře upravenou stopou k novogotickému hornímu portálu 419 metrů
dlouhého tunelu Schwarzenberského kanálu. Právě tento tunel, jehož
hloubení zabralo dva roky, je nejvýznamnějším dílem celého kanálu.
Před vámi je pětikilometrové vytrvalé stoupání lesem až k Plešnému
jezeru, kde si můžete po jediném výšlapu této trasy odpočinout
a pokochat se výhledy na nejvyšší český vrchol Šumavy Plechý. Lavičky
zde jsou k dispozici, ale svačinu si musíte bohužel přivézt sami. Od
tohoto menšího ledovcového jezera s čelní morénou 30–40 metrů vysokou
sjeďte k rozsáhlému kamennému moři pod hrází, které vzniklo mrazovým
zvětráním žuly a posunem po svahu. Moře je prorostlé směsí smrků,
bříz, jedlí i borovic.
Pokračujte dále malebnou přírodou k tzv. starému Schwarzenberskému
kanálu (vystavěn tisícovkou najatých dělníků v letech 1789 až 1791,
propojil vodní cesty Vltavy a Dunaje) a dále až k Rosenauerově kapličce
(věnována stvořiteli celého díla lesnímu inženýrovi Josefu
Rosenauerovi). Nyní už to máte jen dva kilometry téměř po rovině zpět do
Jeleních vrchů.
Vysočina - Ze Žďáru k Mamlasovi
Délka: 11 km
Fyzická náročnost: lehká
Nadmořská výška: 564–621 m n. m.
Při návštěvě kouzelně zelené Vysočiny nelze minout historické město
Žďár nad Sázavou. Za celosvětový věhlas vděčí svým památkám,
obzvláště Zelené hoře, která však zdaleka není jediným lákadlem
města! Díky iniciativě (dnes již bývalého) trenéra mistra světa Martina
Koukala Jiřího Bradáče a také Koukala samotného se před pár lety
začaly v okolí Žďáru upravovat běžecké tratě rolbou. A dnes již
jejich počet dosahuje několik desítek kilometrů. Začneme (kde jinde!) ve
Ski areálu Martina Koukala, který přímo sousedí s Pilskou nádrží.
Právě odtud se rozbíhají krásně upravené tratě
i jedenáctikilometrového lehce náročného Žďárského okruhu.
Vydáte se mírnými kopečky podél nádrže k hotelu Tálský mlýn a dále
po značené trase až na rozcestí Na stezce. Následuje mírný kopeček,
půlkilometrový sjezd dolů a ještě o kousek delší rovinka podél
potoka.
Po ní však přijde více jak dvoukilometrový táhlý kopec k vrcholku
U Mamlase, který nabízí úžasné výhledy na město Žďár, zámek
i poutní kostel svatého Jana Nepomuckého. Název vznikl dle originální
dvoumetrové betonové skulptury hlavy dobráckého Mamlase, díla místního
sochaře Michala Olšiaka.
Až se vydýcháte, můžete se pustit střemhlav dolů k rybníkům Dívka
a Mikšovec do nejnižšího bodu našeho putování. A jak již to bývá,
čeká na vás po sestupu rovněž výstup do nejvyššího místa výletu –
skoro tři kilometry do táhlého kopce. Na jeho vrcholku již máte vyhráno.
Kromě dvou menších stoupání vede zbytek cesty zpátky do Žďáru
z kopce.
Jizerské hory - kolem josefodolské přehrady
Délka: 13 km
Fyzická náročnost: lehká
Nadmořská výška: 735–900 m n. m.
Nenáročná rovinatá trať uprostřed vzdouvajících se kopců a lesů
křižuje mnoho významných staveb, a navíc vede po Jizerské magistrále,
což zajišťuje dobře upravené podmínky. Putování odstartujeme v Janově
nad Nisou (Hraběticích) mírným táhlým stoupáním na vrchol ke Královce.
Ta nám, v nejvyšším bodě našeho výletu, nabídne díky známé
rozhledně nádherné výhledy na Jizerské hory, Krkonoše, Jablonec nad Nisou
i Český ráj. Pokud nechcete vyšlapat na 23 metrů vysokou rozhlednu,
můžete si odpočinout v přilehlém výčepu. Po sešupu z Královky bude
následovat krátké stoupání a ocitneme se na křižovatce U buku, kde
zahneme doprava. Vystoupáme až na Novou louku k rozsáhlému chráněnému
rašeliništi a Šámalově chatě, loveckému zámečku postavenému
z panského domu bývalé sklářské huti z 18. století. Nedaleko od něj se
nalézá Šámalův pomník, památka na významného prvorepublikového
politika, zavražděného nacisty.
Dále budeme pokračovat víceméně rovinatým terénem do Kristiánova,
projedeme kolem romantického Blatného rybníka a pomníčku Tetřevího
kříže, jenž vztyčil na památku své zesnulé dcerky lesní Gahler.
Bývalou osadu Kristiánov, kde v 18. století stála huť na výrobu skla,
připomíná již jen někdejší hospoda, tzv. Liščí bouda, a hřbitůvek
místních obyvatel. Následně strmě sjedeme až k Josefodolské přehradě
– k nejmladšímu a největšímu vodnímu dílu Jizerských hor. Od
přehrady nás již čeká jen závěrečné dvoukilometrové stoupání do
Hrabětic, které bude zpočátku prudší a postupně se zvolní.
Orlické hory - jiráskovou stezkou od západu k
východu
Délka: 30–40 km
Fyzická náročnost: střední–těžká
Nadmořská výška: 508–1 115 m n. m.
Celý hlavní hřeben zpřístupňuje dálková trasa nazvaná Jiráskova
horská cesta, která, nastoupíte-li na ní jako my ze správné strany, vede
skoro celá z kopce. My naší túru začneme na Šerlichu u Masarykovy chaty
(můžeme využít skibus z Deštného v O. h.). Od parkoviště zvolna
stoupáme kolem Malé Deštné ke kiosku Horské služby, odkud vede krátká
odbočka na nejvyšší vrchol Orlických hor – Velkou Deštnou (1 115 m).
Při dobré viditelnosti lze spatřit i vrchol Sněžky.
Cesta pokračuje přes Homoli (rovných 1 000 m) a Tetřevec (1 043 m) ke
Kunštátské kapli a klesáním ke známé křižovatce Pěticestí.
Následně zvolna stoupáme ke Komářímu vrchu (992 m), mírným sjezdem
dojedeme do sedla Mezivrší a pokračujeme na Anenský vrch (991 m). Cestou
míjíme objekty pohraničního opevnění z doby před 2. světovou válkou,
včetně odbočky k pevnosti Hanička. Krátce na to dojedeme k hájovně
Hanička, kde je možné se posilnit v kiosku u silnice, to již máme
v nohách 24 kilometrů.
Odtud je též možné si trasu zkrátit a odbočit po modré značce do
Rokytnice v O. h. K vlaku či autobusu to máme šest kilometrů. Pokud se
cítíte svěží na zdolání dalších šestnácti kilometrů, můžete dále
pokračovat Žamberskými lesy stále po červené značce a sledovat tak linii
opevnění až k Zemské bráně a přes renovovaný most dojet do Českých
Petrovic, které nabízejí několik možností občerstvení. Následně
vystoupáme na Adam, odkud nás čeká již jen sjezd do Mladkova. Zde je si
můžete sednout na vlak, který jezdí do Letohradu.
