Běh hustým lesem, po rozkvetlé louce, mezi skalami, přeskakování potoků, přelézání kmenů i velkých balvanů, prudké stoupání a strmé sběhy, tu a tam nějaká ta srnka či divočák, který před vámi raději uteče – to vše na vás čeká, když vezmete do ruky „orienťáckou“ mapu.

Pokaždé objevíte nový terén

Podle této mapy se dostanete tam, kam by vás nenapadlo běžet nejspíš ani ve snu. Leckdy tak objevíte krásná, běžným turistům skrytá, zákoutí, a ještě ke všemu pokaždé někde jinde. Při orientačním běhu jsou totiž dána jen jednotlivá kontrolní místa, přes která musíte v daném pořadí proběhnout, ale kudy máte běžet, to už mapa neříká. Je tak na svobodné volbě každé divoké kočky, jestli se vrhne přímočaře rovnou přes houští a bažiny, nebo se vydá čistší oklikou po pěšině. Napínavé je to v tom, že předem nikdy nevíte, která trasa bude nakonec nejrychlejší.

Zabloudit patří k věci

A při tom všem pobíhání pracuje kromě vašich svalů na plné otáčky ještě jeden sval, který při mnoha jiných sportech úplně zahálí. Je to váš mozek. Vaše inteligence, smysly a stará dobrá buzola je to jediné, co smíte při tomto sportu použít. Moderní GPS přístroje jsou tady tabu. Ostatně zkazily by vám tu radost, když se dokážete samy opět najít poté, co už půl hodiny bloudíte kolem stále stejného krmelce. A jak by ne, když mapu držíte od toho zakopnutí o pařez vzhůru nohama…
A jaký na vás teprve čeká pocit, když konečně proběhnete cílem svého prvního závodu a zjistíte, že nejste úplně poslední. Ony totiž bloudily i ostatní kočky. A dokonce i kocouři. A jelikož se o své vlastní zážitky neváhají s vámi podělit, můžete se tak pro příště poučit i z jejich chyb.



5 rad, jak se s mapou neztratit

  • Mapu mějte vždy zorientovanou – tedy namířenou horním okrajem k severu.
  • Při postupu k další kontrole stále kontrolujte správný azimut – směr podle buzoly.
  • V každém okamžiku je nutné vědět, kde přesně na mapě jste. Kontrolujte skutečnost s mapou.
  • Když se ztratíte, hledejte kolem sebe význačné body, které vám pomohou se v mapě opět najít.
  • A když se to nepovede, a opravdu nevíte, vraťte se do místa, kde bylo naposledy jasné, kde jste.


Nebojte se zkusit rovnou závod, třeba s celou rodinou

Skočit do toho po hlavě a vydat se rovnou na nějaký závod je vůbec ta nejlepší metoda, jak s orientačním během začít. Skoro na všech závodech mají pro takové odvážné případy připravenu kategorii příchozí, kde si ještě můžete vybrat z několika tratí podle délky a náročnosti. Vždycky se tu najde i někdo již zorientovaný, kdo vám dá pár rad do začátku. Takže nebojte a jděte to zkusit. Poprvé ani nemusíte celou dobu běžet. Jen když najdete cíl. Jestli se vám nechce napoprvé samotným, velká výhoda orientačních závodů spočívá v tom, že na nich zpravidla bývají kategorie pro kočky, kocoury i koťata všech věkových kategorií. O víkendu si tak můžete zpestřit svůj obvyklý rodinný výlet do lesa cestou přes jednotlivé kontroly. Uvidíte, že tam nebudete jediná taková bláznivá famílie.



Trénuje se fyzička i mapa

Jste-li jen trochu soutěživé typy, nebude vám už pouhá účast na závodech za chvíli stačit. Začnete přemýšlet, jak zrychlit. To ovšem nezáleží jen na vaší fyzičce, ale i na rychlé a přesné práci s mapou. Vlastní běžecký trénink se příliš neliší od běžných běžeckých tréninků, o kterých jsme psaly v minulých číslech. Jen při něm běhejte hlavně mimo cesty a vyplatí se zařadit i výběhy kopců, abyste získaly potřebnou sílu na obecně náročnější běhání terénem.


Tip pro maminky: Na orientačních závodech pořadatelé standardně zajišťují hlídání dětí. Takže je klidně vezměte s sebou. Počkají na vás pod dohledem v cíli.


Vedle toho si najděte čas i na speciální trénink s mapou. Pokud víte, že vám největší problém dělá čtení vrstevnic, soustřeďte se vyloženě na ně. Někdo zase rád ztrácí směr, a tak nezbude než se zaměřit na něj. Ideální je ovšem vyrazit pokaždé na jinou trať, ať neběžíte po paměti, ale podle mapy.


Kde se zorientovat?
Na stránkách www.orientacnibeh.cz je kontakt na kluby OB z celé republiky i kalendář všech závodů. Ty probíhají od jara do podzimu, a to hned několik každý víkend. Startovné pro začátečníky se zpravidla pohybuje v řádech desítek korun.


A je tu ještě jedno plus orientačního běhu. Dá se dělat i na dovolené v cizině. Ani přitom nemusíte mluvit cizím jazykem. Ony ty mapy jsou totiž na celém světě úplně stejné. Takže až příště budete balit kufr, nezapomeňte do něj přibalit buzolu, ať zbytečně někde v pralese nekufrujete.



Orientační slovníček ať nejste na prvních závodech dezorientované

Shromaždiště: centrum závodu, kde se závodníci převlékají a kde bývá většinou i cíl
Kontrola: stojan s bílo-oranžovým praporkem a krabičkou pro záznam průběhu, asi 90 cm vysoký
Postup: trasa, kterou si běžec zvolí terénem mezi kontrolami
Zakufrovat: zabloudit
SI [esíčko]: čip, kterým zaznamená závodník svůj průběh každou kontrolou
Doběh: jediný vyznačený úsek na trati od poslední kontroly do cíle
Divácká kontrola: kontrola, na kterou vidí diváci ze shromaždiště, zpravidla ta poslední



Potřebná výbava na orienťák

Obuv: pořádné crossové boty nebo ještě lépe speciální orienťácké boty s gumovými výstupky a hřebíky, které drží i na nejprudším svahu
Oděv: zpravidla upnuté funkční triko, tříčtvrteční elasťáky a zesílené podkolenky jako ochrana před trny ostružin, ale pro začátek stačí i běžné sportovní oblečení, které si bez lítosti roztrhnete a umažete, jen myslete na krytí končetin proti oděrům
Buzola: podle té se orientuje mapa a drží správný směr při závodě
Mapa a čip: velmi podrobnou mapu oblasti a čip pro označení průběhu kontrolou dostanete na závodě (někdy se místo čipu ještě používají papírové průkazky a kleště)