Příprava na cestu
Proč vyrážíte do hor?
Lenka:
Baví mě příroda, ticho, vzduch. Baví mě pocit, že člověk máknul,
překonal se a někam vyšlapal. Baví mě být nahoře a rozhlížet se do
okolí, vidět ten prostor kolem sebe.
Klára:
Člověk si krásně odpočine, vyčistí si hlavu, po túře má spoustu
endorfinů a prostě je mu moc fajn.
Katka:
Líbí se mi, že si vše potřebné nesu s sebou a řídím se jen
počasím a horami. Po návratu jsem vyčerpaná a odpočatá zároveň,
nabitá energií z přírody a zážitky. Je to prostě taková droga.
Připravte se na dobrodružství aneb co vzít s sebou
Cestování na divoko, tedy s batohem na zádech převážně necivilizovanou přírodou, je pro mnohé lákavým dobrodružstvím. Co si s sebou do batohu zabalíme a mnohdy i to, co si nezabalíme, rozhoduje o tom, jak na celé cestování budeme vzpomínat. Někdy stačí přibalit jen náhradní baterky a strašidelné vyhlídky jsou rázem ty tam.
Plánování a příprava cesty
Dobrý a včasný plán je nezbytný pro týdenní horskou túru v neznámých končinách, ale i pro jednodenní výlet na blízký kopec. Jen díky plánování na nic důležitého nezapomeneme. Vždy je nutné určit: kam jedeme, s kým, na jak dlouho, jak se dopravíme tam i zpět, kde budeme spát a kolik to všechno bude stát. To vše přitom podřizujeme tomu nejdůležitějšímu – cíli výpravy.
CÍL CESTY: Jeho dosažení musí být v silách všech členů výpravy a všichni s ním musí být ztotožněni.
Podle cíle cesty a plánu k jeho dosažení bude pak vypadat i vlastní příprava. Možná budeme muset začít s předstihem trénovat fyzičku nebo pilovat znalost cizího jazyka. Při dalekých zahraničních cestách nás čeká i vyřizování víz a samozřejmě pojištění. Před cestou do odlehlých končin je žádoucí zopakovat si znalosti poskytování první pomoci. Při návštěvě exotických krajin se zas musíme nechat zavčas očkovat proti místním nemocem a podřídit klimatu i obsah nezbytné lékárničky. Cestujeme-li takto poprvé, budeme si v rámci přípravy hledat zkušené parťáky, nebo rovnou nějakou dobrodružnější cestovní kancelář se zkušeným horským vůdcem. Oproti tomuto všemu je pak výběr správného vybavení na cestu vlastně hračka.
Nezapomeňte PŘED CESTOU na:
Pojištění: Velmi praktické je roční rakouské pojištění Alpenverein s celosvětovou platností, které kryje i nákladné záchranné akce v horách.
Očkování: Přehled povinných a doporučených očkování do zvolené země i s kontaktem na nejbližší očkovací centrum najdete na www.vakciny.net.
Vízum a bezpečnostní situace: Je-li potřeba vízum, či je lepší kvůli nepokojům do dané země vůbec nejezdit, zjistíme na stránkách Ministerstva zahraničních věcí www.mzv.cz.
Co s sebou:
Základní vybavení do divočiny
Zásada lehkého batohu: Netahejte do hor nic, co nezbytně
nepotřebujete!
Při skutečném dobrodružství si do přírody neseme vše potřebné samy na
svých bedrech. Od oblečení přes jídlo a pití až po tábornické
vybavení je toho opravdu hodně. Aby nebyl náš batoh příliš těžký
a bolavá záda nám nezkazila celý zážitek, není od věci pořídit si
kvalitní a zároveň vylehčené vybavení ve specializovaných outdoorových
obchodech. Podle našeho seznamu si schválně zkontrolujte, jestli vám něco
důležitého nechybí.
Seznam výbavy pro vícedenní přechod hor (bez sněhu a ledu):
Oblečení: Spodní prádlo, ponožky, trika, mikina a kalhoty (vše z prodyšného a rychle schnoucího materiálu), šusťačka a kalhoty do větru, nepromokavá, ale prodyšná vrstva do deště, návleky na boty (více o vhodném oblečení se dozvíte ve speciálním článku uvnitř tohoto čísla).
Boty: lehké trekové pohorky, sandály.
Vybavení: batoh 45–70 litrů, lékárnička, bivakovací vak, hliníková fólie, pas, pojištění, peníze, čelovka, píšťalka, nůž, hodinky, mobilní telefon (nejlépe se solární nabíječkou), sluneční brýle, opalovací krém a tyčinka na rty, základní hygienické potřeby, buzola, mapa oblasti a průvodce, GPS, náhradní baterky, teleskopické hole, dostatek jídla a pití.
Tábornické potřeby: stan, spacák, karimatka, lžíce, vařič, nádobí, zápalky.
Zpracováno podle knihy Vysokohorská turistika od Soni Boštíkové, nakladatelství GRADA.
I nejlepší batoh je třeba správně zabalit
Kromě věcí uvnitř batohu je pro náš komfort při pochodu neméně důležitý i batoh samotný. Jeho výběru bychom proto měly věnovat zvlášť my ženy velkou pozornost a nebát se ho v obchodě vyzkoušet i s patřičným zatížením. Jen tak zjistíme, zda nám na zádech sedí, či ne. Jak se nám pak batoh na túře ponese, ovlivní podstatně i jeho zabalení. Ideální je dát těžké věci do horní komory, co nejblíže zádům, a spodní komoru nacpat spacákem a oblečením na převlečení. Věci, které chceme mít vždy po ruce, dáváme do víka batohu a ty, které budeme vytahovat jako první v táboře, hned pod něj. Přes ně si ještě můžeme dát nepromokavou vrstvu, abychom ji mohly rychle vytáhnout, když nás překvapí déšť.
Jaký batoh je ideální na vícedenní túru?
- objem 55–70 litrů ve dvou komorách
- dobře vyřešený zádový systém – polstrovaný, pevný, ale vzdušný s dobrým odvětráním, nastavitelný přesně na velikost ženských zad
- pohodlné, polstrované, zpevněné a dostatečně široké nosné popruhy se snadno upravitelnou délkou přímo za chůze, doplněné balančními dotahy
- bederní pás s pevnou sponou, která se při zatížení nerozepíná
- postranní kompresní pásky k úpravě objemu batohu a přichycení věcí z vnějšku
- výškově nastavitelný, částečně pružný hrudní popruh
- posuvné víko s velkou kapsou, které dostatečně kryje vstup do batohu
- pevný a proti oděru a vodě odolný materiál, případně nepromokavý
obal jako součást batohu
Zpracováno podle knihy Vysokohorská turistika od Soni Boštíkové, nakladatelství GRADA.
Jaké máte zkušenosti s batohy?
Lenka:
Můj batoh je trochu shit, pardon Má moc
úzký vchod a přezka na bederním pásu hned praskla. Ale tehdy před deseti
lety byl příjemnou změnou proti starému obřímu fusaku bez výztuhy
zad.
Klára:
Mám dámský batoh, který mi skvěle padne. Je úzký a nastavený
přesně na moje záda. Pánský radím rozhodně nebrat.
Katka:
Jednou jsem měla možnost vyzkoušet dámský batoh s kratšími zády
a nemohla jsem si ho vynachválit. Skvěle padnul a při utažení bederního
pásu nebyl téměř na zádech cítit.
Správné obutí
Dobré pohorky vás donesou dál
Snad ještě více pohodlí než naše záda si zasluhují naše chodidla. Bez dobrých bot bychom v horách daleko nedošly. Vybrat si přitom můžeme z různých typů trekingových bot pro rozdílné typy aktivit a terénů. Nízké trekové boty pro nenáročné výlety po nižších horách nám dají dostatečnou volnost a lehkost pohybu, na druhou stranu celokožené vysoké pohory poskytují ochranu a oporu kotníkům a jejich pevná protiskluzová podrážka zas šetří chodidla při našlapování na ostré kameny ve vysokohorských polohách.
Další hledisko výběru bot je jejich nepromokavost. Boty s membránou, která nepouští vodu dovnitř, ale pot expeduje ven, jsou výbornou volbou. Povrch pak mohou takové botky mít jak textilní, tak kožený, přičemž kvalitní kůže dokáže být i bez membrány voděodolná několik hodin, zvláště při správném naimpregnování. Rozhodující při výběru jsou hlavně naše nároky v kombinaci s cenou.
Přes velký výběr bot na trhu ty pravé pohorky můžeme hledat dlouho a rozhodně bychom to neměly nechávat na poslední chvíli před vícedenním výletem. Už proto, že jsou jednou z nejdražších položek naší výbavy, je dobré si na jejich výběr a zkoušení vyhradit dostatečný čas.
Jak se vyhnout puchýřům?
- Nevyrážejte na vícedenní túru ve zbrusu nových nevyzkoušených botách. Nejdříve si je ochoďte.
- Tam, kde vás boty dřou, nalepte okamžitě náplast, případně namažte jelení lůj, aby ke tření docházelo na mastné vrstvě a ne na kůži.
- Odírání může vyřešit tlustší ponožka či vložka navíc nebo dotažení či povolení šněrování.
Jak si vybrat ty pravé pohorky?
- Bota sedne přesně na tvar nohy, nikde netlačí ani není příliš široká. (Zkoušejte vždy na ponožku, ve které půjdete na trek.)
- Při chůzi z kopce nenarážejí prsty na špičku boty. (V obchodě vyzkoušejte na šikmé ploše.)
- Pata je pevně zafixována, při stoupání na špičku drží na místě. (Vyzkoušejte třeba na schodu.)
- Typ boty odpovídá materiálem, tvarem i tvrdostí podrážky terénu a aktivitě, pro které si je obouváme.
S jakými pohorkami vyrážíte do hor?
Lenka:
Pohorky mám celokožené a jsem s nimi spokojená. Tak do dvou, tří hodin
ani ve sněhu nepromoknou. Na léto mám zas nízké trekovky, které jsou
prodyšnější a pohodlnější.
Klára:
Když jsem byla mladší, musela jsem mít to nejlepší – pořádný kožený
goráčový pohory na extrémní trek. Teď mi vyhovují lehké pohorky, ve
kterých je člověk pohyblivější a obratnější.
Katka:
Moje první pohorky mi udělaly šílené puchýře a z jejich příliš
tvrdé podrážky mě bolely nohy. Teď mám necelokožené goretexové, sice
tvrdé, ale zároveň pohodlné.
Závěrem je nutno podotknout, že kvalitní vybavení do hor není zrovna levná záležitost. Pokud tedy teprve začínáte, snažte se pořizovat si kvalitní věci, co dlouho vydrží, postupně a zbytek si zatím půjčit od kamarádů či v outdoorových půjčovnách.
Abyste však mohly bez obav vyrazit do hor, musíte mít kromě kvalitní výstroje na sobě a v batohu i potřebné znalosti v hlavě. O chování a bezpečnosti v horách si napíšeme v dalším čísle Wild Cat. Do té doby si můžete přečíst třeba knížku Vysokohorská turistika od Soni Boštíkové, kde jsou základní pravidla pohybu divočinou pěkně popsána.
Základní vybavení do hor:
Oblečení:
Kvalitní outdoorové oblečení, které můžete správně vrstvit, aby vám ani v nepříznivých podmínkách nebyla zima či vlhko:
- První vrstva – spodní prádlo a ponožky – odvádí vlhkost od pokožky.
- Druhá vrstva – trika, kalhoty – by měla být z rychleschnoucího a prodyšného materiálu.
- Třetí vrstva – mikiny, čepice – má za úkol udržet nás v teple.
- Čtvrtá vrstva – větrovky – chrání před nepříjemným větrem.
- Pátá vrstva – nepromokavé svršky – vás nenechá promoknout.
Boty:
- Pohorky – jedna z nejdůležitějších částí výbavy. Musí na noze dobře sedět a odpovídat materiálem a podrážkou typu terénu a aktivit, na které se v nich vydáváte.
- Sandály – pohodlné vzdušné boty na přezutí, ve kterých se chodidla v táboře provětrají a odpočinou si po namáhavém dni.
Vybavení:
- Batoh – velikost batohu zvolte podle typu výletu, na který jdete. Velký batoh na více dní by měl sedět přesně na vaší postavě, být z kvalitního materiálu, mít pohodlné nastavování popruhů, bederní pás a velké víko.
- Lékárnička – plně vybavená lékárnička by měla být součástí výbavy každého člena výpravy. Nikdy se nespoléhejte, že ji vezmou ostatní. Můžete se ocitnout sama, odkázaná jen na svou výbavu.
- Bivakovací vak – tento lehký a skladný pytel vás ochrání před nepřízní počasí. Můžete si do něj vlézt i ve dvou a zahřát se tak navzájem nebo ho použít jako karimatku.
- Hliníková fólie – do takzvané space blanket se můžete v krizi zabalit, aby odrážela zpět vaše vlastní teplo a tím vás hřála. Ale také ji můžete na sebe napnout jako ochranu před sluncem či deštěm.
- Čelovka – malá svítilna, kterou si můžete připevnit páskem na hlavu, se vám osvědčí například při nočním vaření či stavění stanu, kdy potřebujete obě ruce volné.
- Píšťalka – pískáním dáváte signál o pomoc, ale i upozorňujete své kolegy, že už se vám příliš vzdálili. Malá píšťalka bývá součástí prsního popruhu outdoorových batohů.
- Nůž – na cestách je dobrým pomocníkem zavírací nůž s množstvím různých nástrojů. Mějte ho vždy po ruce, bude se hodit.
- Hodinky – je zvláštní, že v horách potřebujeme hodinky více než ve městě. Podle nich si ověříte jak svou cestovní rychlost, tak pomocí slunce správný směr během pochodu.
- Mobilní telefon – nemusí mít foťák, stačí, když si do něj uložíte čísla nejbližší horské služby a budete jej pravidelně dobíjet. Pokud jdeme do elektřinou nezasažených končin, musíme si vzít solární nabíječku.
- Sluneční brýle – i když normálně sluneční brýle nenosíte, do hor si je vezměte. Nevadí, jestli vám nesluší, hlavně ať vám dobře přiléhají a chrání vaše oči proti UVA i UVB záření.
- Opalovací krém a tyčinka na rty – vysoko v horách je ochrana pokožky vystavené slunci nutná. Přibalte si přípravky s vysokým faktorem, minimálně 25.
- Pokrývka hlavy – ať už zvolíte klobouk se širokou krempou, kšiltovku či šátek, ochrání váš obličej i zátylek před slunečními paprsky i případným otravným hmyzem.
- Základní hygienické potřeby – většině stačí mýdlo a zubní pasta s kartáčkem, ale přibalit si můžete i další propriety. Noste s sebou však jen malá balení, ať si zbytečně nezvyšujete náklad. Za vzor si můžete vzít takového Mr. Beana, který vymačkal skoro celou zubní pastu na podlahu a ulomil si půlku hřebenu, jen aby ušetřil místo.
- Buzola, mapa oblasti a průvodce – bez nich byste v horách neměly udělat ani krok. Naučit se s nimi perfektně zacházet musíte ale už v klidu doma. Mapa by měla být dostatečně podrobná, abyste v ní dokázaly číst ráz krajiny (v měřítku 1:100 000 a větším). Ve vlhku ji i průvodce chraňte nepromokavým obalem.
- GPS – tento elektronický orientační přístroj nepochybně oceníte, když se zkazí počasí a vy neuvidíte ani na krok. Bez nahrané mapy oblasti, ve které zrovna jste, vám ale nebude moc platný.
- Náhradní baterky – podle toho, na jak dlouho vyrážíte, si s sebou vezměte vždy nejméně jedny náhradní baterky do všech přístrojů a světel, která s sebou máte. A pokaždé ještě doma zkontrolujte, že jsou plně nabité. I když jste si naprosto jisty.
- Teleskopické hole – zvyšují stabilitu a bezpečnost při sestupu i výstupu a cestou dolů šetří vaše kolena. Když je zrovna nepotřebujete, dají se pohodlně složit a připnout na batoh.
- Láhev na pití – na kratší výlety stačí obyčejná „petka“, nicméně nerozbitná lehká aluminiová láhev je jistotou, že vám voda po pár dnech drsného pochodu nevyteče.
Tábornické potřeby:
- Stan – na několikadenní přechody pohoří je nejvhodnější vzít stan lehký, skladný, přesto dostatečně kvalitní, aby snesl nepřízeň horského počasí. Na jednodenní výlety ze základního tábora si vezměte stan prostornější, ve kterém se můžete posadit, který je však o to těžší.
- Spacák – vezměte si sebou takový spací pytel, ve kterém vám nebude ani zima, ani příliš horko. Pečlivě jej při každé příležitosti vysušte a nenechte jej promočit. Jinak vás čeká krušná noc.
- Karimatka – okamžitě zapomeňte na alumatku. Ta vám v horách neposkytne ani dostatečnou tepelnou izolaci, ani měkký komfort. Nejlepší je zvolit kvalitní samonafukovací karimatku, u které si ale musíte dát pozor na její protržení. Alternativou je pak odolná pěnová karimatka různých tlouštěk.
- Lžíce – bez lžíce se v horách nenajíte. Stačí i obyčejná z domácího příborového setu, nebo si ve specializovaných obchodech pořiďte speciální oboustranný příbor lžíce - vidlička z odolného plastu, čímž ušetříte na váze.
- Vařič – nejčastěji se do hor nosí vařiče plynové na propan či butan, ale existují i vařiče na pevné palivo, benzín či denaturovaný líh. Nejlépe je vybrat si celosvětově populární vařič, do kterého si budete moci i při cestování dokoupit všude náplň. Každá značka plynového vařiče má totiž jiný ventil a navzájem na sebe nesedí.
- Nádobí – český ešus je levný a praktický a stejně jako ostatní značky kempingového nádobí poslouží nejen jako nádoba na vaření, ale i jako miska, ze které se najíte. Nicméně hliníkový materiál se zahřívá, takže na pití čaje si přibalte hrneček, nejlépe nerozbitný plastový či plechový.
- Zápalky – noste je ve voděodolném obalu a jedny záložní mějte i v krabičce poslední záchrany. Jinak vám nezbude než se naučit rozdělávat oheň třením či lupou.
Bez čeho se v horách neobejdeš?
Lenka: Bez dobrých bot a bundy,
případně návleků, zásoby energy tyčinek, mapy a parťáka, nejlépe
nějakého zkušeného horského (s)vůdce.
Klára:
V horách je určitě potřeba myslet na to, že člověk může trochu
zabloudit a zdržet se. V batohu vždycky nosím čelovku, lékárničku,
nějaké oblečení navíc a hodí se „záložní“ čokoláda – zásoba
energie v okamžiku, kdy už člověk všechny svačinky snědl.
Katka:
Když pominu veškeré nejnutnější vybavení, tak určitě kousek ducktape,
kterou se dá ledasco opravit, toaleťák a taky rozumný úsudek.
