Proč do toho jít
Šla jsem s dobou a vyměnila 26“ kola za 29“. Kolo mi najednou ne a ne
padnout pod ruku. Po dvacátém kilometru se tradičně začala ozývat bederní
páteř, brnět ruce a zadek o tom nemluvě. Po koupi již třetího sedla jsem
se pořád utěšovala, že ten zadek se přece musí osedět a že člověk si
zvykne na všechno. Po hodině šlapání jsem si rozhodně nepřipadala jako
divoká kočka, ale jako důchodkyně jedoucí z nákupu na „furtošlapu“ s
taškou minerálek na nosiči. Někdo mi poradil, že mám sedlo moc vysoko,
druhý zas, že si mám dát řídítka níž. Dopadlo to tak, že vždy po
ujetí pár kilometrů přišlo ke slovu nářadí a já hýbala sedlem nahoru,
dolů, dopředu a dozadu a to samé s řídítky a snažila se zachytit tu onu
bezbolestnou pozici. Představa, že jezdím celé léto jako bike průvodce v
horách a trávím v sedle bezmála své mládí, mi přišla dost děsivá.
Před odnesením svého nového kola do komise jsem se rozhodla, že na vlastní
kůži otestuji, zda profesionální nastavení pozice na kole pocítím i já,
jakožto zástupkyně něžného pohlaví a amatérská bikerka.
Bikefitting Retül - nastavení posedu nejen na horském
kole
Měření jsem absolvovala na centrále firmy Scott v Praze. Jako jediní
používají nejmodernější systém Retül, který umožnuje přesnou 3D
analýzu pohybu. Výsledná data získává systém dynamicky během vašeho
šlapání, takže hravě předčí statické měření či 2D videozáznam.
Dalším plusem je, že přístroj vás změří z obou stran, tzn.
bilaterálně. U mě to odhalilo odchylku v šlapání mezi nohou s operovaným
kolenem a tou zdravou, kterou jsme zohlednili při výsledném nastavování. S
sebou je třeba samozřejmě vaše kolo. Ať už se proháníte v lesích na
biku, na silničce, nebo trháte rekordy na triatlonovém speciálu. Každému
je asi jasné, že posed na sjezdovém speciálu nebude stejný jako na
silničním kole. Avšak neméně důležitý. Dále nezapomeňte na elastické
kraťasy (lepší ty s laclem) a dres či sportovní triko nejlépe bez
rukávů. Budete mít na sobě nalepeny malé sensory, které lépe přilnou k
holé kůži. A samozřejmě tretry. Pokud jezdíte bez nášlapů, stačí
vaše běžná cyklo obuv.
Jak to celé probíhá?
Nejdřív vás čeká vstupní pohovor týkající se toho, kde a jak
nejčastěji jezdíte. Kolik toho najezdíte a proberou se vaše případné
zranění, či fyziologické odchylky. U mě se dozvěděli, že ujedu od 1000
do 3000km ročně, někde převážně po lesích na trailech, vlastním kolo s
pevným rámem na devětadvacítkách, a že mám operované koleno. Potom mě
čekala malá „rozcvička“. Testovalo se, jak mám flexibilní klouby, jakou
mám svalovou rovnováhu a držení těla. Nebylo to nic jiného, než pár
dřepů, předklonů a ohýbání v kolenech a kotníkách. Potom vašemu
mazlíkovi sundají zadní kolo a upevní ho do rámu, na kterém budete jezdit
jako na spinningu. A legrace může začít. Na strategická místa, což v
našem případě čítá zápěstí, loket, rameno, kyčle, koleno, kotník a
malíkovou hranu chodidla, se nalepí čidla, která budou vydávat signál
směrem ke snímači Retül během šlapání při různé zátěži. Takto se
analyzuje váš přirozený pohyb na kole. Za jízdy vás u toho natáčí i
vestavěná kamera a vy můžete sledovat svůj obraz na monitoru před sebou.
Snímání probíhá celé dynamicky a z pravé i levé strany. Pro naše
nastavení se vychází z některých úhlů. A to z extenze kolene
(natažení), ohybu chodidla směrem k holenní kosti, předozadní polohy
kolene, sklonu trupu a úhlu ramene. Po získání následujících
biometrických údajů systém hodnotí, které úhly a hodnoty máte v
„zelených“ číslech a kde jste naopak mimo optimální hodnoty. Tyto úhly
lze přizpůsobit změnou výšky sedla, předozadní pozicí sedla,
předozadním posunem kufrů, předozadní pozicí řídítek či změnou
výšky řídítek. Systém na vás odhalí i boční pohyb kolene (jestli
šlapete s koleny od sebe či k sobě) nebo stranový posun boků. Žádná
metoda však není automatická a čísla zde nejsou dogma. Optimální
nastavení posedu vychází z komunikace mezi cyklistou a fitterem, jeho
vzdělání a především zkušeností. Takto změřenou mi můj fitter
optimalizoval posed. V mém případě šlo sedlo trochu výš a blíže k
řídítkům. Vyměnili jsme představec u řídítek a ty směřovaly směrem
do negativního postavení (směrem dolů). Potom jsem se zase krátce projela a
konzultovala své nově získané pocity. U toho mě samozřejmě pořád
ještě snímali do systému. Po usnesení na nejideálnější pozici mi byla
geometrie kola digitálně změřena. Zjednodušeně řečeno byl každý
kontaktní bod (sedlo, řídítka a pedály) zanesen do počítače a připraven
na znovupoužití například při koupi nového kola. Takže všechny údaje
jsem dostala i v závěrečném reportu do ruky.
O dva tisíce kilometrů později
Hned v úvodu jsem byla poučena, že optimalizace posedu by mi měla zmenšit
riziko zranění, zvýšit efektivitu pohybu a samozřejmě zvýšit velmi
důležitý komfort. Sama jsem na to byla zvědavá, neboť hned při měření
jsem žádný obrovský rozdíl necítila. Ten však nastal po ujetí prvních
pár desítek kilometrů, kdy jsem se nemusela utěšovat, že co bolí, to
sílí. Konečně jsem na kole po ujetí dvaceti kilometrů netrpěla a naopak
si celodenní vyjížďky začala užívat. Kolo mi nějak víc padlo. Už
nepřemýšlím o tom, že bych měnila průměr 29“kol a šlape se mi
přirozeněji. Záda mě nebolely ani jednou a zadek i po sto kilometrech byl
téměř v původním stavu. Zjistila, že jsem možná nemusela předchozí
dvě sedla vyhazovat, jen by na nich stačilo správně sedět. Takže vřele
doporučuji všem holkám bikerkám bez výjimky. Nemusíte být zrovna
závodnice, abyste si tuto službu nemohly dopřát. Jediná „nevýhoda“ je,
že už se na nic nemůžu vymlouvat. Teď už je to jen o fyzičce.
Díky firmě Scott a fitterovi Janu Falgemu.
