Je to proto, že v tomto období jsou u nás v průměru největší mrazy, tak i velká sněhová pokrývka, což je v našich horách spíše vzácnost. Dalším extrémem tohoto závodu je zvládnout co nejvíce kol (1 kolo = 11,4 km a 764 m převýšení) a nezbláznit se z toho. Prostě dojít jako člověk a ne jako zombie.

Říkáte si, kdo tento závod vymyslel? Jaký to má smysl kroužit 24 hodin stále dokolečka, dokola?
Vymyslel to jeden horolezec, který zdolal takové hory jako je K2 a potřeboval na ně trénovat někde blízko svého bydliště a tak Lysá hora byla skvělou variantou. Jeho závod má velkou prestiž a je velmi oblíbený jak pro úplné nesportovce tak i profi sportovce.

Na tento závod se sjíždí lidé jak z celé naší republiky, tak letos k nám přijeli třeba i naši sousedé Rakušané. Místem startu je Ostravice.
Proč je tento závod tak žádaný a je během měsíce vyprodaný?

Z vlastní zkušenosti Vám mohu říct, že je to droga a šíří se jako mor a nelze před ní utéci. Jak k ní jednou přičichnete, už není cesty zpět...
Mě tento závod uchvátil před dvěma roky, když jsem dělala kamarádovi na jeho požádání „support“. Jeho úkolem je starat se v depu o závodníka.

Základna závodu je v hotelu Sepetná, týčící se nad vesnicí Ostravice, přes který vede trasa našeho extrémního závodu.
Jako přihlížející závodu jsem všechny závodníky obdivovala a v duchu jsem si říkala, že to není možné za 24h zdolat 10-14krát Lysou horu.
Opak však byl pravdou! První muži dávají 12-14 kol s prstem v nose a naše něžnější pohlaví se pohybuje mezi 10-11 koly. Tenkrát jsem viděla v očích závodníků nadšení, radost, bojovnost, strach, bezmoc, trápení a hlavně taky to, co to je sáhnout si na samotné dno. Bezmála jít až k prahu bezvědomí.

A přesto jsem věděla, že příští rok to chci jít za každou cenu.
Loni jsem si vybrala mírnější variantu- dvojice. Zkušenosti s dlouhými závody jsem neměla žádné. To moje parťačka Terka ano. Kontakt na ni jsem sehnala přes její sestru, s kterou jsem běhala místní silniční závody. Daly jsme spolu jeden trénink na Lysé a řekly si, že zkusíme jít na bednu.

A vyšlo to!

Vyhrály jsme. Spolu jsme to otočily 14krát, ale počítalo se nám jen 13 kol. To poslední jsme šly společně, abychom si konečně pokecaly a aby každá z nás měla 7 kol. S přehledem jsme rozdrtily ostatní ženské štafety o více jak kolo. Byly jsme šťastné z vítězství a já si chtěla splnit příští rok další sen a stát na bedně v jednotlivcích.

Letos se konal již 6. ročník tohoto závodu. Já se na něj moc těšila, poslední týdny před závodem jsem chodila pomalejší tréninky, abych své tělo připravila na takovou dávku kilometrů. Můj sponzor MonturaShop mi dodal na letošní závod funkční, teplé a krásně barevně provedené oblečení.

No a co čert nechtěl?

Týden před závodem mě začala bolet holeň, vypadalo to na okostnici. A tak jsem celý týden chodila po doktorech a léčila se. Nakonec jsem se v sobotu v Ostravici postavila na start a teď už vím, že to nebylo správné rozhodnutí, protože po 3 kolech jsem tento závod musela ukončit. Z důvodu obnovení zranění.
Bohužel tentokrát se mi můj sen nesplnil, ale vím už teď, že příští rok pokud mi to zdraví dovolí, se ukáži v plné síle na startu.

A jak dopadl tento ročník?

  1. muž Zbyněk Cypra 12,5x
  2. muž Radek Chrobák 12x
  3. muž Marek Novotný 12x
  1. žena Linda Beniačová 10,5x
  2. žena Věra Vystrčilová 10x
  3. žena Petra Macurová 10x