Proč jezdit v zimě?

„Normální“ člověk by řekl: v zimě se má lyžovat, bruslit, sáňkovat… Ano, tyto sporty jsou klasikou, ale proč si chladné období roku nezpestřit i něčím jiným? Navíc, jsme-li závislé na cyklistice a jízdě na kole přírodou, spinning v potemnělém sále s vydýchaným vzduchem nás asi neuspokojí na sto procent. Naštěstí přibývá divokých koček, které se nebojí vystrčit drápky ani v zimě. Nejen že ukonejšíme svoji závislost na biku, ale i výrazně vylepšíme svou techniku. Jízda na zmrzlém povrchu a na sněhu je totiž perfektní průpravou pro závody či vyjížďky v kluzkém a blátivém terénu, kdy teprve naplno doceníme obratnost a rychlé reakce naučené ze zimy. A jak se na brázdění zasněžené krajiny připravit?

Bike: zimní tuning

Našemu dvoukolému miláčkovi budou slušet širší pláště, tedy alespoň 2,35 palce, které jsou zárukou bezpečnější jízdy na zmrzlém povrchu, případně zabrání přílišnému boření do sněhu. Můžeme obout i pláště s ocelovými hřeby, které nám dodají jistotou i na zledovatělém povrchu. Pokud je venku obleva a víme, že budeme jezdit v blátě, volíme raději užší pláště s dobrou samočistící schopností, aby na nich ulpívalo co nejméně bahna. V takových podmínkách nezapomínáme ani na blatníky – kousky bláta odletující od předního kola a mokré pozadí nejsou ničím příjemným, navíc mnoho z nás v zimě zápasí se záněty močových cest, pro něž je prochladnutí „odspodu“ velmi rizikové. Blatníky sice nejsou žádnou okrasou, nicméně praktické hledisko hovoří jednoznačně pro.

Tak jako nám v zimě ztuhnou svaly a klouby, stejně se chovají i pružící jednotky biku, musíme tedy počítat s poněkud horším chodem odpružení. Brzdění kotoučovkami většinou není problémem, majitelky biku s véčkovými brzdami ovšem musí při jízdě ve sněhu počítat s možným namrzáním ráfků, jež by ve sjezdu mohlo nepříjemně překvapit.

V zimě se stmívá brzy, proto nezapomínáme na bezpečnost a vybavíme se tak, abychom viděly na cestu a zároveň byly vidět. Tedy červená blikačka dozadu, dostatečně silné světlo či čelovka vpředu. Reflexní prvky na oblečení jsou dnes již standardem zvyšujícím naši bezpečnost při jízdě za snížené viditelnosti (nemusí to být pouze tma, jízdu může zkomplikovat i hustá mlha).

Důležitá rada na závěr: Pokud je to jen trochu možné, vyhýbáme se chemicky ošetřovaným silnicím a cestám. Sůl se chová velmi agresivně ke všem kovovým součástkám a způsobuje jejich rychlou korozi. A to si náš bike přece nezaslouží! Když už není zbytí, po jízdě kolo důkladně umyjeme a poté namažeme.

Technika jízdy

Ideálním povrchem pro zimní bikování je zmrzlý sníh, do kterého se kola nebudou bořit. Veškeré manévrování provádíme jemně a plynule, musíme neustále počítat s možností podklouznutí. Zatáčky raději neklopíme, a pokud ano, vykopneme nohu z pedálu a jistíme bezpečný průjezd, případně se nohou odrazíme od země, abychom zabránily pádu. Brzdíme s citem, přerušovaně a hlídáme si, aby se nám kola nedostala do smyku.

V hlubším sněhu se chováme, jako bychom jezdily v blátě, snažíme se tedy jet tak, abychom se co nejméně zahrabaly do sněhu, a volíme co nejpřímější stopu.
Pracujeme s těžištěm a učíme se udržovat rovnováhu i v takto obtížném terénu. Je-li povrch pevný a zmrzlý, budou mít samozřejmě výhodu majitelky celoodpružených biků, jež si mohou užívat hladkou jízdu. Hardtail nám dá pocítit veškeré nerovnosti naplno, na druhou stranu nás ale nutí aktivněji pracovat s těžištěm, nadhlehčovat se nad sedlem a citlivě reagovat na terén. Velký podíl na jízdním dis/komfortu má hmotnost kola. Máme-li to štěstí a vlastníme lehoučký bike, na sněhu tuto výhodu pocítíme více než na pevném povrchu.

Oblečení

Oproti výstroji pro podzimní ježdění, jíž jsme se věnovaly v minulém čísle Wild Cat, musíme tělu dopřát silnější tepelnou izolaci i ochranu před nepříznivými povětrnostními vlivy, která však musí splňovat funkční požadavky. Tedy ani zima, ani přílišné teplo. Nemělo by se nám stát, že bychom se nepříjemně „zapařily“. První vrstvou je klasické funkční triko, zajišťující odvod vlhkosti od pokožky. Druhá vrstva má za úkol především dostatečnou termoizolaci, její sílu a „hřejivost“ volíme podle venkovní teploty. Navrch si oblečeme buď jen slabší větrovku či vestu, nebo windstopperovou bundu při teplotách hlouběji pod bodem mrazu. Pokud nás čeká jízda v náročném terénu a víme, že nepojedeme rychle (což je případ vyjížďky v měkčím sněhu), volíme vrstvy pouze dvě, tedy kombinaci funkční prádlo + svrchní vrstva, popřípadě windstopper.

Zimní cyklistické kalhoty má ve své nabídce každý výrobce sportovního oblečení, záleží tedy spíš na našich designových požadavcích. Modely pro zimní bikování jsou zateplené s počesem na vnitřní straně a na předních stranách mívají zesílené panely nebo windstopper. Vůbec není od věci navléknout na klasické dlouhé čapáky ještě freeridové kraťasy, které jsou zárukou tepelného komfortu a také větší ochrany našeho pozadí při pádu.

Rukavice by neměly být příliš těsné, aby nám nemrzly prsty. Jejich tloušťku volíme podle venkovní teploty, reflexní prvky by měly být samozřejmostí.

V zimě se nám častěji než v teplých ročních obdobích u nosu houpe nepříliš sexy kapka, v horším případě nudle. Z toho vyplývá častější otírání nosu rukavicí. Při výběru je tedy dobré si všímat, jestli má model nahoře na palcové hraně vsadku z jemného materiálu, například froté, která nám nepoškrábe pokožku nosu, navíc zkřehlou mrazem.

Pro chronické „zmrzliny“ jsou vhodné tříprsté rukavice s volným palcem a ukazováčkem. Ostatní prsty jsou pěkně spolu v teplíčku, přičemž není nijak omezena schopnost řízení kola a brzdění.

V zimě je velmi důležitou součástí výstroje nejen obutí biku, ale i nás samotných. Chodidla jsou v mrazech, stejně jako jiné periferní části těla, náchylná k prochladnutí. Plánujeme-li zimní vyjížďky, obstaráme si zimní tretry se zesílenou výstelkou a windstopperovou ochranou, některé mají také pogumovanou špičku. Jsou vyšší se zúženým horním okrajem, takže kolem kotníku pěkně těsní a zabrání pronikání chladu i sněhu. Navrch použijeme zimní návleky na tretry, které ochranu před zimou pojistí. Místo klasických nášlapných pedálů můžeme v zimě zkusit jízdu na platformách s piny (výstupky pro lepší fixaci obuvi) v obyčejných zimních botách. Dostaneme-li se do potíží, můžeme kolo snadněji zahodit do sněhu a urychleně „opustit palubu“. Vytříbíme si také cit pro práci s těžištěm a kontakt s kolem.

Bez ochrany ani ránu

Tím se dostáváme k velmi důležité součásti výbavy pro zimní bikování, a sice k ochranným prvkům. Základem jsou chrániče kolen a holení, které přijdou ke slovu nejčastěji, zejména používáme-li platformy, jejichž hrany rády sekají do holení. Kromě bikových tuto funkci dobře splní i házenkářské nebo inlinové chrániče. Podmínkou je pohodlí a volnost kolene při šlapání, nemělo by nás nic tlačit ani škrábat. Pokud se rády oddáváme rychlosti a neodradí nás ani sníh a led, je rozumné používat navíc „brnění“ na trup, které nás ochrání před zraněním a také plní funkci další izolační vrstvy. Výrobci myslí i na divoké kočky, takže na trhu najdeme modely určené speciálně pro ženy. Nutnost nosit přilbu snad není třeba zdůrazňovat, nicméně pro adrenalinovější zážitky je více než vhodné obstarat si integrální přilbu.

Rozhýbat ztuhlé tělo!

V zimě více než jindy dbáme na rozehřátí svalů před jízdou, nebo spíše na pozvolnější rozjezd. Pokud bychom totiž začaly intenzivně šlapat hned po vyjetí, mohlo by dojít k natažení či dokonce natržení svalu zkřehlého nízkou teplotou. Posloucháme tedy svoje tělo a dopřejeme mu dostatek času na uvedení do „provozní teploty“.

Pitný režim

Důležitost dostatečného příjmu tekutin je samozřejmostí, ovšem v zimním obdobní bychom mu měly věnovat větší pozornost než v létě. V chladném prostředí je totiž poněkud utlumen pocit žízně a to i přesto, že se potíme přibližně stejně jako v teple. Navíc značné množství tekutin odchází z našeho těla v podobě vydechované páry. Pijeme tedy často, nečekáme na žízeň. Často je nedostatečné zásobení organismu tekutinami způsobeno jednoduše nechutí konzumovat ledový nápoj z cyklistické lahve. Pro vyjížďky v nízkých teplotách je tedy více než vhodný batoh s rezervoárem – camelbak nebo alespoň termolahev, která udrží nápoj jakž takž pitelný zhruba dvě hodiny, podle venkovní teploty. V případě camelbaku si pití lehce přihříváme vlastním teplem, navíc nám batůžek alespoň trochu chrání záda v případě pádu, jemuž se při jízdě po sněhu a ledu zřejmě občas nevyhneme.

Palivo pro tělo

V zimě většinou nevyrážíme na extrémně dlouhé švihy, při kterých při nedostatečném přísunu energie hrozí „hlaďák“. Měly bychom však počítat s tím, že naše tělo v minusových teplotách spaluje mnohem více kalorií na udržování stálé teploty, energetický výdej je tedy značný. Proto je dobré mít s sebou vždy energetickou tyčinku či sáček se sušeným ovocem, které nás zachrání v případě, že nám „dojde“.

Nezbývá než popřát všem divokým kočkám, které milují kolo natolik, že se nezaleknou ani mrazu a sněhu, krásné zážitky a záplavu endorfinu při zimním bikování.


Tento článek vyšel v časopise Wild Cat 10.