Mera Peak – malý sen ve velkých Himálajích (Díl I.)

Climbing | 17.12.2009 | Pavlína Folovská | počet komentářů: 1

foto: Folovská Pavlína

Už rok ve mně dřímá jeden z mých osobních snů, pokusit se o jednu z šestitísovek v Himalájích. Po dlouhé diskusi volíme kompromis, horu Mera Peak 6444 m, která sice patří mezi lehčí trekkingové vrcholy v Himalájích, ale nabízí možnosti méně komerčního treku s příslibem nevšedních zážitků v panenské přírodě a domácího prostředí místních šerpů. Opět, jako při jiných výstupech, sebou vezu na vrchol tři symbolické modlitbičky za své přátelé.

Před říjnem 2009 tak trávím předchozí měsíce intenzivním tréninkem. Běhám jako o život, trochu posiluji a také ruším své předsevzetí, že mne nikdy za srdce nechytne jízda na kole. V květnu plním i jeden z dalších snů, uběhnout pražský maraton. Pět dnů před odjezdem už nervozita řádí naplno. Vzrušení, žaludek je jako na vodě, přerušovaný spánek, zmatené myšlenky, co mám ještě nakoupit, kde vyměnit peníze a v posledních minutách zaběhnout do kbelské lékárny nakoupit hroznový cukr, bez kterého bych v horách se svou velmi nízkou hladinou cukru nedala ani ránu. A pak už jen sednout na letadlo a s kamarády Martinem Beldou a Petrem Mlíkou hurá do Nepálu.

V Kathmandu panuje chaos a zmatek. Hliněné cesty, stovky uliček, mumraj lidí, aut, rikší a kol, řídících se jediným předpisem „troubím a vy všichni uhněte z cesty“. I přesto, že každé auto má klaksony dva, zjišťujeme, že řidiči jsou milí a klidní. Chybí jim naše západní agresivita. A v tom chaosu se každý dobře vyzná. O celou naši výpravu se stará nepálská agentura Monterosa Trek & Expeditions a přiděluje nám horského vůdce Pemu šerpu, který třikrát zdolal Everest, z toho jednou s naší českou horolezkyní Kláru Poláčkovou. A tak nakupujeme poslední nezbytné věci. Především vaky na naše batohy, které najmutí nosiči stejně použijí takovým způsobem, že nazpět povezeme jen cáry textilu. Místní pouliční prodejci nám také vnutí několik suvenýrů, které jsme nakoupit nechtěli, ale máme z nich radost. Večer kluky prosím, aby se podívali do všech čtyř rohů našeho skromného hotelového pokojíku a přáli si „tajně“ to, proč tu vlastně jsme.

Malým patnácti místním letadýlkem se přepravujeme do Lukly do národního parku Sagarmatha, oblast Everestu. Jsme jedni z prvních turistů podzimní sezóny a tak se na letišti setkáváme s obrovským množstvím místních nosičů. Hlučně se tlačí za ostnatým plotem tlačí a čekají, až se otevře brána a ostraha vpustí další šťastlivce, kteří ponesou padesátikilové náklady turistické bagáže. Na nás vyšli drobní nepálci Charka a Ganza Tama. A tak se v plném složení vydáváme na cestu přes Chutangu (3020), sedlo Zatrwa La (4610), Thuli Kharku (4300), Kote (4182), Tangnang (4356), Khare (5045), BC (5350), HC (5780) na centrální vrchol Mera Peaku (6444). (Pozn.: výškové údaje jsou v různých zdrojích nepřesné.) Nic nenecháváme náhodně, a proto náš trek obsahuje všechny potřebné aklimatizační dny, kdy se vydáváme po strmých stezkách nahoru, abychom zase sestoupili dolů a další den tu šílenou cestu absolvovali znovu. V srdci však doufáme, že odměna za naši šestnáctidenní námahu bude sladká.

Himálaj, „tam, kde bydlí sníh“, se rozprostírá západním směrem od Assamu ve východní Indii až do Afghánistánu. Je řetězcem nejvyšších a zároveň nejmladších hor na zeměkouli, oblasti hlubokých náboženských a kulturních tradic a nesmírně rozmanitých obyvatel. Málokde je podobná rozmanitost patrnější a kultura pestřejší než v Nepálu.
Lonely Planet