Kamínka tak nestačí prosušit naše mokré oblečení. Všichni se kolem nich tiskneme, abychom si aspoň trochu ohřáli prokřehlé ruce a nohy. Srkáme černý čaj a večer do sebe házíme dál bhat, rýži zalitou čočkovou polévkou, kterou pro nás v „černé“ kuchyni, na ohništi, připravili dvě mladé a milé Nepálky. Tajně pokukují po mých kamarádech a další den se zdobí korálky. Pema po nás zvědavě těká očkama a snaží se v nás vyčíst, zda místní komfort zvládneme. Pak se od kluků dozvídám, že stejným způsobem zkoumali i mou odolnost. Večer zpovídáme Pemu, padá jedna zvídavá otázka za druhou. A já se odhodlám i k té své. „Pemo, už si viděl Yetiho?“ Introvertní a tichý Pema dostává srdečný záchvat smíchu a kazí mi tak veškeré mé naděje.

V noci se snad spustil monzunový slejvák a mně začíná pršet na hlavu a na nohy. Nemohu se nikam posunout, abych spršce unikla, a tak se na úzké lavici krčím do klubíčka a nohy zakrývám goretexovou bundou. Čekám, kdy fólie nade mnou, naplněná litry vody, praskne. Tuším, že déšť neušetřil ani můj menší batoh s osobními věcmi, který leží kousek ode mne. Ostatní jsou na tom stejně. I přesto všechno se cítím psychicky v pohodě. Přece mi můj výlet nezničí nějaký déšť. A tak se ráno posilnění vaječnou omeletou a nepálským čajem s mlékem vydáváme na první aklimatizační výlet pod sedlo Zatrwa La (4610).
Údolí vypadá dramaticky, hned bych jej nechala namalovat. Nad vesničkou se stahují mračna a celá krajina je nádherně prokreslená tmavou modří. Výstup je opět hodně strmý, jak jinak, a z části vede džunglí z rodondredonů. Vidět to tu kvést. Cestou popíjíme v čajovnách a já místním dětem, které jsou stydlivé, předávám malé dárky, které vezu sebou.

Nazpět do naší lodže nás čeká dvouhodinový sestup. Začalo opět mohutně pršet a tak se z naší stezky stal potok a my do půli lýtek scházíme v proudu vody. Goretex ne goretex, v botách to pěkně čvachtá a všichni toho začínají mít už dost. Těší mne jen představa, že mi snad uschly ostatní věci a já se převleču. K našemu nemilému překvapení naši lodž zabrala rakouská výprava a přeházela nám veškerou naši bagáž. Nebylo mi z toho úplně fajn. Přeci ale hned druhý den treku neprojevím před mým týmem mé ženské emoce a nedopustím, aby se říkalo „se ženskými do hor raději ne“. A tak zachraňuji náš stůl a naše místa na spaní. Celý večer nám pak Pema suší naše boty, i když sám sedí v těch svých mokrých a navíc ve zmoklých džínech. Násilím mu beru svoje boty a doslova přikazuji, aby se dal do sušení svých věcí. V noci se opět před deštěm krčím ve spacáku, ale s dobrým pocitem, že první zkoušku jsem přestála, za což sklízím i pochvalu svých chlapáků.

Mera Peak Mera Peak je nejvyšší trekový vrchol v nepalských Himálajích (6467 m n m). Leží na hranicích Hinku valley v oblasti Khumbu, kde se nacházejí nejvyšší vrcholy planety včetně Mount Everestu. Za ideálních podmínek počasí se jedná o lehčí trekový výstup. Je nutné ale dbát na dobrou aklimatizaci. V současné době je kvůli trhlinám dosažitelný jen Centrální vrchol. Severní vrchol byl naposledy dosažen asi před dvěmi roky.

Fotky z druhého dílu najdete ve FOTOGALERII.

Díl 1. najdete ZDE.
Díl 3. najdete ZDE.
Díl 4. najdete ZDE.
Díl 5. najdete ZDE.