Pohádka jménem MTBO [článek]

…aneb kdo nemá v hlavě, musí mít v nohách =============­========================­====== Nechte si vyprávět pohádku o sportu zkráceně nazývaného jako MTBO, dojmech, prožitcích a nejen o nich.
Tak, a tady končím. Pěšina, po které už pár minut uháním v dobré víře, že je to „ona“, se naprosto nevinně ztrácí do docela hustého hustníku. Co teď? Seskočím z kola a zapíchnu oči do mapy na řidítkách. Vlevo rýha, potok, to sedí, vpravo svah a ta pěšina, taky sedí. Ale co tady jako dělá ten hustník, to těžko říct. Váhám. Musela jsem si vyšlápnout pěkný krpál, vracet se mi rozhodně nechce. Skrz hustník pozoruju, jak mi terén dál stěnovatí. No nic, rozhodnosti je třeba. S chlácholivou jistotou „Někam dojedu a ztama už trefím“ se nořím do hustníku.
Odkaz na článek