Bohužel koleno mě trápilo dál, každou chvíli vypovídalo službu vyskočením z místa, kam patří, a naprosto mě tím unavovalo a odpuzovalo od aktivního pohybu. Samozřejmě jsem se nechtěla vzdát, a tak jsem poslušně ledovala, tvarohovala a léčila se babskými radami, což dopomohlo ke zotavení. Naneštěstí pouze na chvilku. V listopadu loňského roku se vše vrátilo. Při lyžovačce na Tuxu mě po malém pádu začalo koleno opět bolet, takže se z aktivní dovolené stalo válení se a ledování na lehátku s výhledem na hory. Jakmile jsem se trochu zotavila, nedalo mě to a musela jsem zase vyrazit na hory. Bezva parta, ježdění za „kilčo“, no kdo by odolal. Věděla jsem, že to bude zátěžová zkouška pro moje koleno, protože jsem se v lednu chystala na freestylový a freeridový kemp do Francie, a po víkendu jsem měla zaplatit zálohu.

Na horách byla opět parádní atmosféra, která člověka vždycky nabudí. No a tak si tak užívám, jezdím jako šílená…a nejednou se mi ta má dřívka rozjíždí, následuje pěkná drtička, nadávky, pláč….koleno vypovědělo službu, a tentokrát to nebylo jen na tvaroh a led. Ještě, že jsem s sebou měla ošetřovatelky, které mě zahřívaly a utěšovaly, než dorazila záchranka.Takže jsem si zažila ještě jeden adrenalin, a to jízdu hlavou dolu z neupraveného krpálu, s bolestmi a strachem, samozřejmě zabalená v saních. No a jak to dopadlo? Konec zimní sezony, operace kolena, půl roku berle, takže v podstatě takový návrat za pec. Ale nevzdala jsem to, poctivě chodila o berlích a cvičila. A díky tomu, že kolo je nejlepší rehabilitace, jsem zase jako rybička, navíc velmi aktivní.

Takže holky, pokud vám něco takového stoupí do života, nevzdávejte se a seberte veškeré síly, protože my holky jich máme totiž na rozdávání :-)