S partou kamarádů, celkem 15-ti členná skupinka potápěčů, jsme se letos v říjnu rozhodli navštívit Egypt. Ubytování jsme měli zajištěné z Prahy v potápěčském kempu Awlad Baraka, 15km jižně od města Marsa Alam, asi 280km jižně od Hurghady. Celý kemp tvořilo několik hliněných chýší s bambusovou střechou, jídelna, kde se sedávalo na zemi a dřevěný bar s barmanem Mustafou. Vše daleko od civilizace, kam oko dohlédne jen pustá písčito-kamenitá Núbijská poušť a Rudé moře. Turisty zatím příliš neobjevené místo, žádný luxus, ale pro ty, co nevyhledávají pětihvězdičkový hotel, ideální dovolená. Naším divemasterem byl majitel kempu Ahmed, který mluvil výborně anglicky, vždy usměvavý, vtipný a upovídaný.

Den po příjezdu jsme začali ukrajovat z pětidenního balíčku potápění, který jsme si zakoupili společně s ubytováním již v Praze. Potápění zde mě strašně zaujalo, protože Rudé moře bylo pro mě dosud nejexotičtější. Většina ponorů probíhala z lodi Sea Ray, která nás pravidelně vozila na překrásné lokality nádherných korálových zahrad.

Abych ale vybrala lokality nejzajímavější z celého týdne, musím zmínit Samadai Reef (Dolphin House), což je „delfíní útes“ a jedná se o přírodní rezervaci. Zde je možno vidět delfíny jak přímo z lodi, tak při potápění či šnorchlování.

Další zajímavou lokalitou bylo místo Abu Dabab, kde zátoku s písčitým dnem a mořskou trávou obývají karety obrovské, větší než jeden a půl metru, a dugong (mořská kráva). My jsme měli štěstí na želvy, při jediném ponoru jsme jich viděli více než dvacet. Vůbec nás nevnímaly, nebály se, „pásly“ se na mořském dně a svými ladnými pohyby se plavaly nadechnout k hladině, přímo mezi šnorchlující zvědavce. Obrovské želvy, skutečně na dosah ruky, to byl nádherný pocit.

A abych se dostala k hlavnímu ponoru celé expedice… Jedná se o Elphinstone Reef, tedy „žraločí útes“. V naší skupině potápěčů jsme byly tři holky, a musím říct, že už den předtím se nám na žraloky výrazně nechtělo. Zbytkem výpravy jsme ale byly přesvědčeny, protože prý, když žraloka uvidíme na 50m, budeme rády. Při prvním ponoru, který se uskutečnil u téměř svislého mořského útesu, kde dno sahalo do hloubky 250m, jsem se spíš než žraloků, obávala selhání výstroje, konkrétně kompenzátoru vztlaku a následného pádu do hlubin. Nekontrolovaný pád do velké hloubky totiž patří k velkým nebezpečím tohoto sportu. Při zkoumání podmořského korálového útesu a svícení do skulin, jsme objevili mnoho krásných živočichů, jako např. perutýny, očnatce, obrovské murény, čtverzubce, krásné gorgonie a tvrdé korály. Celý útes hýřil barvami, krásnými rybičkami, rybkami i rybami. Během plavání kolem stěny jsme také viděli směrem na otevřené moře ve volné vodě barakudu, kanice a nakonec i v dálce žraloka. Po vynoření jsem odsouhlasila, že nebylo proč se bát, že žralok byl opravdu v dálce a vůbec o nás nejevil zájem. Omyl.

Při druhém ponoru jsme se „dočkali“. Skoro celý se odehrával ve volné vodě, tedy na dohled byla pouze hladina. Žádná stěna, žádné dno, všude jen modro, krásná čistá voda. A najednou se objevil první žralok (jak jsme byli obeznámeni už na lodi, jednalo se o žraloka dlouhoploutvého – Carcharhinus longimanus), který měl výrazné bílé konce ploutví. S vyděšeným výrazem ve tváři se dívám na divemastera Ahmeda, ten ukazuje OK, takže si říkám, že to tady zná a ví co dělá. Zanedlouho se objevil druhý žralok dlouhoploutvý a oba mezi námi začali proplouvat jako by se nechumelilo. A ono se tedy chumelilo! V tuhle chvíli jsem se musím říct bála, chytila jsem se svého přítele za ruku a odmítala se ještě někdy pustit. Celé žraločí divadlo trvalo asi 10minut. Dlouhá doba na to, aby jste nepřetržitě sledovali kroužící žraloky.

Z hlubin jakoby nic připlaval další. Zdál se mi nějaký jiný, než předchozí dva. Vlastně úplně jiný. Žralok hedvábný – Carcharhinus falciformis Silky shark. Kroužil kolem celé naší skupinky, pohyby jak z filmu. Divemaster nás pod vodou okamžitě začal svolávat blíž a blíž k sobě a důrazně signalizoval, že zůstane-li někdo osamocený, žralok zaútočí. Když jsme se kolem něj poměrně těsně seskupili, vypustil červenou dekompresní bójku pro přivolání gumového člunu. Vzápětí jsme se společně vynořili nad hladinu. Přestože se k nám závratnou rychlostí blížil člun, neustále jsem zanořovala hlavu pod vodu a sledovala žraloka, kroužícího skutečně v naší těsné blízkosti. Ahmed vzrušeně gestikuloval, neustále křičel „Fast, fast!“, a než jsem stačila použít předepsaný postup a sama vylézt do člunu, byla jsem Ahmedem a jeho pomocníkem vytažena z vody, stejně jako všichni ostatní. Těch několik minut patří rozhodně k nejdelším v mém životě.

Vyděšení a zmatení jsme se vraceli člunem k naší lodi Sea Ray, zatímco Ahmed nám vysvětloval, že tenhle žralok může zaútočit na lidi, pokud se ocitnou mimo skupinku ostatních potápěčů a proto nás takhle rychle vyzval z vody.

Protože jsem nikdy předtím žraloky neviděla, mám z téhle zkušenosti plnou hlavu vzpomínek. Opravdu jsem se bála, ale jsem ráda, že jsem žraloky viděla. Některému potápěči se toto nepoštěstí za celý život. Obrovský zážitek!

Odkazy na kemp a potápěčské lokality:

http://www.divers.cz/potapeni/kemp
http://www.potapenivegypte.cz/…wlad-baraka/
http://jaadelfinci.blog.cz/…instone-reef
http://www.redsea-diving.info/…instone.html