climbing - Tématické články

Výborného výsledku dosáhla Češka Lucie Hrozová v seriálu Světového poháru v ledolezení. V průběhu zimy proběhly celkem čtyři kola, v ruském Kirovu, italském Val Daone, švýcarském Saas-Fee a v Busteni v Rumunsku, kde se konal poslední díl na velkolepé, nově postavené konstrukci, na které byly postaveny závodní cesty na obtížnost i rychlost. V královské disciplíně, lezení na obtížnost, byl jak závod mužů, tak i žen charakterizován dramatickými zvraty a k překvapením přispěly jak nečekané výpadky závodníků, tak i chyby rozhodčích a pořadatelské selhání.

3. den
Vstáváme okolo sedmé a k snídani zkoušíme místní placky čapaty se sýrem, zapíjíme pořádnou dávkou čaje a iontového nápoje. Číšník (syn majitelů hotelu) je k zahraničním hostům náležitě pozorný, z cukřenky hbitě vyklepává pár mravenců a pak vyráží do školy. Poprvé dezinfikujeme vodu na cestu a vyrážíme. …

Ztěžka lapám po dechu, po zádech, na nichž sedí těžký batoh, mi stéká pot a žaludek si není úplně jistý, zda udrží narychlo snědenou snídani. Je krátce po šesté ráno, jemně mrholí, všude se válí hustá mlha a začíná se pomalu rozednívat. Když poněkolikáté během posledních minut stavím k odpočinku a odolávám myšlence shodit batoh a lehnout si na zem, říkám si v duchu – mám to opravdu zapotřebí, neměla bych být někde na all inclusive v Řecku nebo v Egyptě a slunit se v klidu na pláži? Během hodiny mě už začínají tuhnout nohy, vzduch řídne, i na rovině se dost zadýchávám. Obloha se ale brzy částečně roztáhne a my vidíme první vrcholky zasněžených himalájských velikánů. Znovu si říkám: ne, jsou okamžiky, pro které stojí za to žít a tento je určitě jeden z nich!!!

Je ticho a tma. Cvakám se na lano a vyrážíme. Po pár krocích zjišťuji, že je to velký problém. „Bože, je mi blbě!“ skučím si stále sama pro sebe. „Tak tohle dnes bohužel nedám,“ říkám si. Tímto vrcholem se přitom zabývám už rok. Přicházíme k HC a tam padám na kolena a se zoufalstvím oznamuji, že to asi vzdávám.

Chutanga prověřila naši psychickou odolnost První těžká zkouška přišla hned první dny našeho trekkingového výstupu na Mera Peak (6444). V Chutanze (3020) nás čeká nejen velmi skromná kamenná chýše se střechou pokrytou kusy modré fólie, ale také čtyřdenní liják, který nám promáčí všechnu naši bagáž, a velmi chladné počasí.

Už rok ve mně dřímá jeden z mých osobních snů, pokusit se o jednu z šestitísovek v Himalájích. Po dlouhé diskusi volíme kompromis, horu Mera Peak 6444 m, která sice patří mezi lehčí trekkingové vrcholy v Himalájích, ale nabízí možnosti méně komerčního treku s příslibem nevšedních zážitků v panenské přírodě a domácího prostředí místních šerpů. Opět, jako při jiných výstupech, sebou vezu na vrchol tři symbolické modlitbičky za své přátelé.

Všichni mí přátelé, kteří Lago di Garda navštívili, pějí na toto místo samou ódu a nešetří superlativy. Z fotek, které mi ukazují, je jasné, že to místo v sobě opravdu něco má – jezero obklopené horami, které je centrem všech možných sportovních vyžití. Prostě jedním slovem „ráj“. Jediné, co mě od tohoto místa odrazovalo, byla masa lidí, která tam neustále proudí. Samozřejmě mi to nedalo a při nebližší příležitost jsem se tam vydala pod dojmem, že koncem září už tam nebude takový frmol.

„Práce horského vůdce je úplně něco jiného než čisté horolezectví s kamarády. Koho baví lezení po skalách a dá se na vodění s představou, že to bude stejné, akorát za to bude brát peníze, bude zklamaný. Vodění po horách je tvrdá práce. Musíte mít rádi hory a lidi, abyste to vydrželi, jinak vás to semele.“